Když se Světlana s Vaškem seznámili, oběma bylo dvacet čtyři let. Ji sice překvapilo, že je už tou dobou rozvedený, přesto se k ní choval mile a ona se rozhodla dát mu šanci. Začali spolu chodit a během jednoho roku se sestěhovali.
„Zpočátku mi vyprávěl, jak ho jeho bývalá žena podvedla. Proto od ní prý odešel. Ji jsem nikdy nepoznala a neměla jsem šanci si to nijak ověřit. Jeho přátelé ale jeho historky podporovali a já se rozhodla mu důvěřovat,“ říká Světlana.
Ve dvaceti šesti letech jsem se vdala. Od té doby to s ním šlo z kopce
Světlana uvěřila všemu, co jí Vašek navykládal. Když ji požádal o ruku po roce a půl vztahu, bez váhání řekla ano. „Měla jsem za to, že měl v životě s první ženou zkrátka smůlu. Chtěla jsem, abych mu mohla všechno vynahradit. Jenomže jsem netušila, co bude následovat po svatbě.“
Uběhlo jen pár týdnů od obřadu a Světlana si všimla změn. Vašek začal čím dál více času trávit s kamarády. Domů přišel často pozdě, nesvěřoval se, kde byl a s kým. „Dávala jsem mu volnost. Nezajímala jsem se, co dělá, pokud mi to nechtěl říci. Nechtěla jsem být za stíhačku. Štvalo mě, že tráví víc času s nimi než se mnou, obzvlášť po tom, co jsem mu řekla, že bude otcem. Ale milovala jsem ho a nechtěla jsem kazit vztah tím, že se s ním budu hádat.
Po narození dcery se jeho chování ještě zhoršilo. Začal hodně pít
Když se Světlaně narodila dcerka, doufala, že začne Vašek trávit víc času doma. Spletla se. O holčičku se vůbec nezajímal, naopak začal chodit domů nejen pozdě, ale také opilý. „Obvykle přišel kolem půlnoci. Pokud probudil malou, křičel na mě, že má dítě hlad a že jsem neschopná matka. Navíc mě začal přirovnávat ke své bývalé. Jsem prý úplně stejná jako ona. A tehdy mi došlo, že ona ho nikdy nepodvedla. Opustila ho přesně kvůli tomu, jaký je,“ vzpomíná Světlana.
Situace se podle ní stále zhoršuje. Manžel se vrací domů vždy s otázkou, jestli nemá v posteli milence, a paranoidně otevírá v opilosti všechny skříně. Jednou se mu postavila a požádala ho, aby se uklidnil. Tehdy ji dokonce udeřil. „Celý večer pak nedělal nic jiného, než že se mi omlouval. Jenomže já vím, jak to v takových případech chodí. Bojím se, že ho budu muset s dcerou brzy opustit. Nevím ale, zda to dokážu.“
Autor: Šárka Cvrkalová
