Nevěra je věc, kterou ne každý dokáže odpustit. Mnohé totiž zasáhne natolik, že nejsou schopni se přes tuto zkušenost přenést. O něco lépe na tom byl manžel paní Šárky, který své ženě nevěru nakonec odpustil.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Šárka samozřejmě nic z toho neplánovala. Svého muže miluje i přesto, že jsou spolu už mnoho let. Cítila ale potřebu zkusit něco nového, a nakonec této potřebě podlehla.
Manžel byl můj první a měl být také poslední
Manžela jsem potkala na střední škole. Byl to můj první kluk, a to se vším všudy. Zamilovali jsme se do sebe natolik, že jsme se vzali.
To znamenalo, že manžel byl nejen mým prvním, ale měl být také posledním partnerem, se kterým jsem měla určité věci zažít.
Ještě před nějakou dobou by mě nenapadlo nad tím uvažovat. Jenže před nedávnem mě překvapil pocit, který jsem doposud nepoznala. A zaskočil mě.
Měla jsem pocit, že jsem o všechno přišla
Vdávala jsem se jako mladá a v podstatě si nic neužila. Manželovi jsem porodila děti, s nimi jsem také trávila většinu času.
Donedávna mě to netrápilo, byla jsem s tím, jak jsem svůj dosavadní život prožila, celkem spokojená. Až jednoho dne mi došlo, že jsem vlastně o všechno přišla.
Měla jsem jen jednoho partnera, v určitých oblastech jsem nic jiného nezažila, nevyzkoušela. A začalo mě to trápit.
Podvedla jsem svého muže. Neplánovaně, toužila jsem po experimentu
Touha po něčem novém a potřeba zažít něco, co jsem ještě nezažila, byla nakonec silnější než já. Aniž bych to plánovala, podvedla jsem svého manžela.
V tom okamžiku jsem na to nemyslela, vůbec mě to nenapadlo, natož abych si něco vyčítala. Černé myšlenky přišly hned následující ráno.
Několik dní jsem se trápila výčitkami. Původně jsem si myslela, že to manželovi zatajím, ale tíha svědomí mě nakonec přemohla. A já se manželovi přiznala.
Když zjistil, s kým jsem ho podvedla, nevěru mi odpustil
Manžel na zprávu o nevěře zpočátku reagoval tak, jak jsem předpokládala – hodně podrážděně, strašně se zlobil, nadával a křičel.
Když jsem mu řekla, že to nebylo s mužem, ale se ženou, zaskočila jsem ho. Odůvodnila jsem to tím, že jsem cítila potřebu experimentovat a moje dlouholetá kamarádka, která je těmito sklony známá, mi nabídla pomoc, abych se necítila tak, že mi v životě všechno uteklo.
Něco takového očividně nečekal, díval se na mě jak zjara. Myslela jsem, že se bude nadále zlobit a vyvádět, ale on mi odpustil. Tím mě zaskočil. Řekl mi, že nadšený z toho není, ale že je rozhodně rád, že to nebylo s chlapem. To prý by pro nás dva byla konečná.
Autor: Natálie Kabourková
