Jakmile se médii začala šířit zpráva o koronaviru, který se mimo jiné země dostal i k nám do České republiky, snažila se paní Renata nepropadat panice. Všude okolo sebe viděla, jak lidi doslova šíleli. Nechtěla být jako oni. Pak se jí ale stalo něco, na co dle svých slov do konce života nezapomene.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Renatu daná zkušenost natolik zaskočila, že se rozhodla nám o ní napsat. Poslala nám proto e-mail se svým příběhem, který si nyní můžete přečíst i vy.
Viděla jsem kolem sebe šílenství
V úvodu Renatina e-mailu se dočítáme, že i ona samozřejmě neměla ani trochu příjemný pocit z toho, když se v televizi prostřednictvím zpráv dozvěděla, že se nebezpečný koronavirus dostal i do České republiky. Jak sama Renata napsala, dokud se nákaza držela za hranicemi, člověk sice soucítil s ostatními, ale cítil se stále alespoň částečně v bezpečí.
„Několik dní poté jsem šla z práce domů a manžel mi zavolal, že dostal chuť na tlačenku,“ popisuje Renata, co předcházelo okamžiku, který jí doslova vyrazil dech. „Proto jsem se po cestě stavila do obchodu, kde jsem chtěla koupit ještě pár věcí,“ vysvětluje. „Když jsem přišla do obchodu, viděla jsem kolem sebe jenom šílenství.“
Lidé se předbíhali a strkali do sebe
„Lidé se v obchodě vzájemně předbíhali, strkali do sebe a naráželi si do nákupních vozíků,“ píše nám paní Renata a dodává, že nic takového ještě v životě neviděla. „Snažila jsem se nikoho si nevšímat, zarazilo mě ale, že jsem procházela kolem prázdných regálů,“ píše. „Potřebovala jsem mouku pro děti na palačinky, mají je rády, ale v regálu byl poslední balík!“
Poté se z e-mailu paní Renaty dozvídáme jednu šokující věc. Zatímco odběhla o pár metrů dál, a nechala tak svůj košík pár vteřin bez dozoru, všimla si, že jí cizí paní z košíku krade věci.
Okřikla jsem ji, ale neposlouchala mě
Paní Renata přiznává, že se v prvních vteřinách nezmohla na slovo. Tohle se jí ještě nikdy nestalo. Pak ale paní, která jí z košíku brala věci a házela je ho svého košíku, okřikla. Ta ale na její slova nedbala a s lupem se dala na útěk napříč uličkami.
„Nedohnala jsem ji, bylo tam příliš mnoho lidí,“ píše Renata. „Z košíku mi zmizel ten poslední balík mouky, také cukr a olej. Ta ženská to sprostě sebrala a utekla s tím pryč,“ popisuje svůj zážitek Renata. „Nechala jsem to být, ale doteď tomu nemůžu uvěřit. Je to šílené!“ uzavírá svůj e-mail a my věříme, že Renata na tu zkušenost nezapomene.
Autor: Nikol Kolomazníková
