Nepříjemný zážitek má za sebou jedna z našich věrných čtenářek, paní Radka. Když na jejich dveře jednoho dne zaklepal vyděšený soused, neváhala ani vteřinu a ze svého mobilu vytočila číslo policie. Mohlo jít o minuty.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Stalo se to v loňském roce ke konci podzimu. Byl pátek podvečer a Radka se s rodinou sešla u večeře. V tom někdo zaklepal na dveře.
Zrovna jsme usedli k večeři, když někdo zaklepal
Bylo okolo páté hodiny večer. Jelikož naše dospívající děti měly toho dne jiné plány a já ctím pravidlo společných večeří, usedli jsme ke stolu dříve nežli obvykle.
Zrovna jsem na stůl prostřela naše oblíbené jídlo a těšila se, jak se od dětí dozvím, co ten den dělaly. Sice byly v pubertě a čas strávený s rodiči nemusely, ale společné večeře na mé přání respektovaly.
Nestihla jsem ani zabořit vidličku do jídla, když v tom někdo zaklepal na dveře. Nechala jsem všechny jíst a šla otevřít.
Za dveřmi stál vyděšený soused
Za dveřmi stál náš soused. Byl to již muž v letech, který po smrti ženy zůstal v domě sám, ale kvůli vzpomínkám se jej nehodlal vzdát, dokud byl schopen se o sebe postarat.
Jeho vystrašený výraz vyděsil i mě. Když mi říkal, proč přišel, zněl nejen vyděšeně, ale i naléhavě. Neváhala jsem ani vteřinu, běžela pro mobilní telefon a volala policii.
Soused se mezitím posadil ke stolu. V ten okamžik, kdy jsem vytáčela číslo policie, nikdo z rodiny kromě mě ještě netušil, co se děje.
Šlo o minuty
Soused nám vysvětlil, že se zrovna vracel z nákupu a doma si všiml, že je poničený zámek. Jelikož už bylo venku přítmí, což je na konci podzimu normální, všiml si baterky v jednom okně.
Utíkal hned k nám s podezřením, že má doma zloděje. Bál se, že ho okrade, měl totiž doma schované peníze, které si šetřil, a také zlaté šperky po zesnulé ženě.
Ihned mi došlo, že může jít o minuty, než lupič najde, co hledal, a z domu mého souseda spokojeně uteče.
Na ulici příjezd policie vyvolal pozdvižení
Policie naštěstí zareagovala rychle a do pár minut už s blikačkami stály hned tři policejní auta před sousedovým domem.
Příjezd policie samozřejmě vyvolal neskutečný rozruch. Sousedé z okolních domů se začali shlukovat na ulici.
K mé neskutečné úlevě byl lupič ještě uvnitř. Policisté ho našli a s pouty na rukou za zády odvezli. Souseda vzala jedna hlídka s sebou kvůli výslechu, na který jsem musela i já, protože to já policii zavolala.
Mělo to sice šťastný konec, ale to víte, už jen ten pocit, že se v naší ulici krade, mi od té doby nedá klidně spát.
Autor: Nikol Kolomazníková
