S Davidem je Radka už osm let. Až v posledním půlroce si ale našel její přítel zálibu, která jí podle jejích vlastních slov leze na nervy. A navíc se neudrží na uzdě ani před dětmi.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Dřív takový nebyl. Bavily ho normální věci, ale možná i kvůli karanténě a tomu, že je pořád doma, si našel koníčka, který mě tedy rozhodně neohromil,“ popisuje Radka přítele.
„David je zvenku milý a hodný chlap, který se stará jako vzorný otec o dvě děti. Mladší Aničce je pět, staršímu Jakubovi sedm. I když nejsme manželé, naše rodina skvěle funguje. Ale ten citlivý chlapík má i stránku, která by vyděsila snad každého, kdo o ní ví,“ dodává.
Libuje si v hororech a krvavých hrách
Každý milovník hororů se občas koukne na nějaký ten krvák. Jenže málokdo si scény plné násilí a useknutých končetin užívá tak jako David. Alespoň podle toho, co Radka popisuje.
„Každý večer u nás v obývacím pokoji běží nějaký strašidelný film. Ideálně ještě takový, který má přímo na začátku upozornění, aby ho nesledovaly děti. Ty naše se samozřejmě občas podívají, co tatínek sleduje. Mají pak noční můry,“ říká čtenářka.
„Když zrovna nesleduje krvavé horory, sedí u počítače a hraje ty nejbrutálnější hry, které se dají vůbec najít. Několikrát jsem ho přistihla, jak si u toho povídá s dětmi, které zaujatě sledují herní obrazovku.“
I když se Radka snažila s přítelem o jeho koníčku mluvit, nepomohlo to. „Prosila jsem ho, aby si ty krváky aspoň nechával na noc. Ale je pravda, že teď kvůli koroně je celý den doma, nemá co dělat a tohle ho zkrátka naplňuje.“
Sama čtenářka přiznává, že je jí občas až špatně z toho, co její přítel sleduje či hraje. On se u toho ale usmívá a u hororů dokáže s klidem jíst popcorn, zatímco vrah v nich někomu páře z těla střeva.
Bojím se, že to bude mít na děti špatný vliv
Radka říká, že David je něžný a pozorný, ale když si zapne počítač či televizi, změní se v monstrum. Ona sama nechápe, jak může s klidem pozorovat tak brutální dění.
Nejvíce se ale bojí toho, jaký bude mít jeho koníček vliv na děti. Jsou ve věku, kdy se snadno nechají ovlivnit tím, co vidí. A když je devadesát procent z toho krev, násilí, vraždy a brutalita, čtenářka se obává, že to není zrovna zářný příklad.
„Nechci, aby z Aničky s Kubíkem vyrostlo něco špatného. Neříkám, že je zlé mít takovou zálibu jako má můj přítel, ale není to úplně normální,“ dodává.
V současné době se tak snaží Radka alespoň v obýváku pouštět dětem spíš pohádky a poučné filmy, zatímco svého přítele nabádá k tomu, aby si filmy sledoval v ložnici.
„Ne vždy se mi to ale podaří. Jakmile vytáhnu paty z domu, jsem si téměř jistá, že si horory opět zapojí na velké televizi v místnosti, kde si děti hrají. Nejspíš s tím ale příliš mnoho nenadělám.“
Autor: Šárka Cvrkalová
