Petra se před třemi lety začala potýkat s depresí. Nejdříve se u ní psychické problémy projevovaly jen ve formě špatné nálady. Jenže psychika je mocná a Petra se jí podvolila, proto se její stav začal zhoršovat.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Když se k výkyvům nálad, které byly u Petry opravdu časté, přidaly ošklivé myšlenky a pocit, že ji neustále někdo sleduje, rozhodla se Petra s podporou manžela vyhledat pomoc odborníka.
Přestala jsem se cítit ve své kůži dobře
Když se u mě začaly stále častěji objevovat špatné nálady, nejdříve jsem to přisuzovala stresu. Měla jsem toho hodně v práci a k tomu ještě starosti doma.
Zpočátku jsem to proto neřešila. Každý přece někdy máme špatný den, náladu pod psa a nic se nám nechce. Nehledala jsem za tím nic víc.
Jenže postupem času jsem se přestala cítit ve své kůži dobře. Začínala jsem si uvědomovat, že něco není v pořádku.
Vygradovalo to v okamžiku, kdy jsem začala pomýšlet na sebevraždu, ačkoli jsem byla ještě donedávna přesvědčena, že já bych nikdy nic takového neudělala.
S pomocí manžela jsem vyhledala odborníka
Svěřila jsem se manželovi a ten mě podpořil v tom, abych vyhledala pomoc odborníka a začala své problémy řešit. Jsem ráda, že mě v tom nenechal a jsem mu za to vděčná.
Psycholog mě vyšetřil a diagnostikoval mi lehčí formu deprese. Dostala jsem nějaké slabé prášky a doufala, že to bude lepší a lepší.
Jenže nebylo. Ke špatné náladě se přidaly ještě nepříjemné pocity, že mě neustále někdo sleduje. Také jsem velmi často brečela, aniž bych to dokázala ovládat.
Podstoupila jsem další vyšetření a sezení u psychologa, který můj stav zhodnotil jako těžkou formu depresí. Přidal mi prášky a doporučil popovídat si s psychiatrem.
Dlouho jsme pátrali po tom, co mé problémy spustilo
Psychiatr se mi snažil pomoci zjistit, co u mě depresi vyvolalo. Tvrdil, že každý, kdo se s psychickými problémy potýká, má v sobě nějaký spouštěč.
Pátrali jsme po možné příčině dlouho. Nejen v ordinaci, kam jsem pravidelně docházela, ale zamýšlela jsem se nad tím i doma.
Po půl roce mi psychiatr předepsal lázně, kde se specializují na psychické problémy. Tam jsem pobyla tři týdny a podstoupila řadu terapií.
Jednou z nich byla i tzv. taneční terapie, kde jsme tancovali se zavřenýma očima, nechávali se unášet hudbou a mnohým z nás se přitom vracely nejrůznější vzpomínky.
Odhalila jsem příčinu svých problémů. S něčím takovým nikdo z nás nepočítal
Najednou mi všechno docvaklo. S pomocí až několikáté terapie jsem si uvědomila, že jsem v sobě před lety potlačila jeden velmi ošklivý zážitek.
Potlačila jsem ho v sobě tak hluboko, že jsem po letech úplně zapomněla, že se mi něco takového vůbec stalo.
Když jsem manželovi přiznala, že mě v dětství zneužil nevlastní otec, nechtěl tomu věřit. S takovým rozřešením nikdo z nás nepočítal – ani můj ošetřující lékař, kterému jsem tuhle děsivou vzpomínku svěřila.
Nyní pracujeme na tom, abych se s tímto nepříjemným zážitkem vyrovnala. Doktor říkal, že když se mi to podaří v sobě uzavřít, je velká šance, že se moje psychické problémy zmírní. Budu na tom pracovat, ačkoli vím, že to nebude jednoduché.
Autor: Natálie Kabourková
