Petra žije sama a momentálně bez přítele. Žádný totiž nakonec nedokázal respektovat to, jaká je. A ona se odmítá svého života vzdát jen proto, že se to mužům nelíbí. Nebo možná naopak až moc líbí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Nejdřív to nikomu nevadí. Každý tvrdí, jak moc mu na mně záleží, jak mě respektuje a nemá nic proti mému koníčku a práci. Jenže se nakonec vždycky ukáže, že to byly jenom plané řeči,“ píše Petra v e-mailu pro redakci.
„Každý chlap žárlí. A dříve či později je to právě žárlivost a hloupé domněnky, které donutí každého, aby vztah se mnou ukončil. Někdy mě chtějí muži dostat jen proto, aby mi pak mohli říct, že se se mnou vlastně chtěli jen vyspat,“ stěžuje si.
Má práce je mým koníčkem. Nedělám nic špatného
Petra je tanečnicí v jednom pražském nočním klubu. Muži se na ni chodí dívat, ona jim ve spodním prádle ukazuje své křivky, vybírá od nich bankovky a tančí u tyče.
„Nikdy jsem se nesvlékla donaha, to ani nemám v popisu práce. Vlastně jenom tancuji, zatímco si muži na baru objednávají pití. Občas mi nějaký z nich dá spropitné, protože se mu líbím.
Jinak ale dostávám peníze od zaměstnavatele, od vlastníka baru, kterému já a dvě kolegyně lákáme večer do klubu zákazníky. Je to práce jako každá jiná, jen s tím rozdílem, že mě skutečně baví a naplňuje.“
Podle Petry ale muži její práci milují jen do té doby, dokud se na ni mohou dívat u tyče. Několikrát se jí stalo, že zaslechla, jak se dva hosté sázejí, kdo z nich ji dříve dostane.
„Jednou jsem dokonce chodila na večeře s jedním zákazníkem tak dlouho, až jsem mu uvěřila, že mu jde doopravdy o vztah. Ale po první noci se mi vysmál a odešel. Je to smutné, ale k mé práci to tak trochu patří,“ přiznává.
Ani ti, co to brali vážně, nakonec nevydrželi
Petra měla tři vážnější vztahy, které trvaly každý asi rok. Vždy samozřejmě hned na začátku řekla mužům o tom, čím se živí. „Není to pro mě tajemství nebo něco, za co bych se styděla,“ dodává.
I když byli muži zpočátku překvapeni, doprovodili Petru párkrát na její vystoupení a uznali, že vlastně nedělá nic špatného, takže jí slíbili, že jí budou ve všem podporovat.
„Jenže to byly plané kecy,“ píše čtenářka. „Každý dříve či později nakonec řekl, že mou práci nezvládá. S tím, že jsem tanečnice, se totiž pojí i předsudky, že vlezu do postele každému. A tomu, komu nevlezu, když mi o to podnapilý na baru řekne, tak ten má zase tendenci se mstít a vyprávět o mně nesmysly o společných nocích.“
Podle Petry tak většina jejích partnerů vždy odešla ze vztahu kvůli žárlivosti, protože nedokázali snést, že se na její tělo dívá ještě někdo jiný, nebo kvůli podezření, že jim byla nevěrná.
„Nikdy jsem během vztahu nezahýbala. Jsem slušný člověk, který má pouze trochu výstřední práci. Spousta mužů se se mnou do vztahu jít bojí. A možná je to lepší než ti, co slibují, a potom stejně odejdou…“
Autor: Šárka Cvrkalová
