O pořádné překvapení se Pavlíně postaral její partner Milan. Když se totiž jednoho dne vrátila domů nečekaně brzy kvůli nevolnosti, zaskočila ho při nelichotivé situaci.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Milan nečekal, že se Pavlína vrátí z práce tak brzy, jinak by si dal určitě pozor. Nic to ale nemění na skutečnosti, že tím, co doma prováděl, svou přítelkyni vyvedl z míry, a ta jeho chování oplakala.
Nebylo mi dobře
Ráno jsem odešla do práce, přítel měl toho dne až noční. Jenže už od rána jsem se necítila ve své kůži. Žaludek jsem měla jako na vodě.
Po poledni jsem to vzdala, nedalo se to vydržet. K nevolnosti se přidala bolest hlavy a já po ruce neměla prášek na tlumení.
Požádala jsem paní mistrovou, aby mě pustila domů. Těšila jsem se, že si doma lehnu, přede mnou byla vidina víkendu.
Zůstala jsem stát mezi dveřmi
Když jsem odemykala dveře našeho bytu, už jsem se viděla v posteli. Bylo mi opravdu zle, asi na mě vlezla nějaká chřipka a s každou minutou to bylo horší a horší.
Odložila jsem si v předsíni a všimla si pohybu v ložnici. Přítel byl očividně doma. To jsem ještě netušila, při čem ho jen krátce poté přistihnu.
Zůstala jsem stát mezi dveřmi. Přítel mě nečekal a dělal něco, nad čím mi zůstával rozum stát. Jakmile mě zahlédl, nevěděl, co má dělat. A já upřímně také ne. Byl to pro mě šok!
Utekla jsem s pláčem
Vůbec jsem nevěděla, co si o tom myslet. Přistihla jsem svého přítele, jak si zkouší moje oblečení a prohlíží si sám sebe v zrcadle.
Rozbrečela jsem se, bylo mi trapně za nás za oba. Popadla jsem mobil a klíče a utekla z bytu. Na jeho volání jsem nedbala.
Zastavila jsem se až tři ulice dál, kde jsem se konečně vydýchala. Z toho šoku jsem zapomněla na žaludek i bolest hlavy. To, co jsem viděla, mě neskutečně šokovalo.
Proč?!
Přítel mi mezitím několikrát volal. Já se procházela po okolí, schovávala před ostatními lidmi slzy. Byla jsem zmatená. Tají přede mnou něco?
Ptala jsem se sama sebe, proč to udělal? Vždyť tohle přece chlapi nedělají! S kým to vlastně žiju? Mezitím mi stále volal, dokonce posílal SMSky.
Domů jsem se odvážila vrátit až za tři hodiny. Přítel na mě čekal a sám nevěděl, jak vlastně začít. Nejdříve jsme na sebe mlčky koukali, stále jsem byla v šoku a on se očividně cítil trapně. Nakonec prolomil to ticho mezi námi. Odůvodnil to tím, že byl jen zvědavý, nic za tím prý nemám hledat.
Předstírám, že to neřeším, ale stále mám v hlavě obrázek přítele v mé sukni a halence. Co když se mi jen bojí říci celou pravdu?
Autor: Natálie Kabourková
