Pavla nikdy neměla na vztahy příliš štěstí. Doopravdy se zamilovala třikrát. Její první muž ji ale opustil kvůli milence a druhý po dvou letech manželství zemřel. Naposledy si začala s mužem o dvacet let mladším, po půl roce ji ale opustil kvůli jejím plánům.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Vždycky jsem si přála mít velkou rodinu. Jenomže se mi to nikdy v životě nepodařilo,“ vysvětluje. „Když jsem si našla posledního přítele, bylo mi už přes padesát, a já pochopila, že na děti je pozdě.“
Pavla si ale nakonec uvědomila, že nejen biologicky se dá docílit rodiny. Začala uvažovat o tom, že by dítě mohla adoptovat. Když se o tom ale zmínila svému partnerovi, opustil ji.
Řekl, že děti mít nikdy nechce. Prý proto se mnou je
Pavla Dominika doopravdy milovala. I když mu bylo jen něco málo přes třicet, rozuměla si s ním, nijak nedbala na rady stejně starých kamarádek, aby si na něj dala pozor.
„Byla jsem s ním půl roku. Sestěhovali jsme se poměrně rychle, ale já cítila, že s ním skutečně chci být. Jenomže potom jsem mu jednoho dne řekla, že bych chtěla mít rodinu.“
Dominik se prý nejprve Pavle vysmál, považoval její úvahy za vtipy, a řekl jí, že je na děti stará. Když mu řekla, že by chtěla dítě adoptovat, ze vztahu vycouval.
„Svěřil se mi, že hledal dlouho ženu, se kterou se bude cítit dobře, ale zároveň po něm nebude chtít závazky jako děti nebo svatbu. A u mě si prý myslel, že už mám věk na to, abych ani na jedno nemyslela.
To se mě trochu dotklo. Byla jsem z toho smutná, ale zároveň naštvaná na něj, ale i na sebe, že jsem neviděla, jaký vlastně je. Opustil mě, do dvou dnů si odstěhoval věci a popřál mi hodně štěstí s dítětem.“
Na mých plánech se nic nemění. Ať už s otcem, nebo bez něj
I když Pavla zůstala sama a raněná, rozhodla se, že se o adopci pokusí. Chtěla by si vzít do péče spíše starší dítě, o které se dokáže postarat do jeho dospělosti.
„Vím, že kdybych si teď adoptovala miminko, v jeho patnácti už budu nepoužitelná bába,“ píše. „Ale i ve svém věku bych mohla dát rodinu někomu, kdo o ni třeba přišel a teď hledá novou,“ dodává.
Pavlu mrzí, že by měla na celou situaci být sama. Je jí jasné, že to bude problém jak při adopci samotné, tak i při výchově dítěte. I tak je ale její touha po rodině velká.
„Měla jsem v životě dost smůly. Ale i tak mám hodně energie, kterou bych ráda předala nějaké další generaci. Bojím se jenom, že se mi adopce nepodaří. Přece jenom jsem stará a jsem sama,“ dodává.
My Pavle držíme palce a doufáme, že jí její plány vyjdou. Ona sama tvrdí, že pokud by se nakonec měla smířit s tím, že se nikdy matkou nestane, má alespoň několik neteří, které může rozmazlovat.
Autor: Šárka Cvrkalová
