S přítelem Honzou žila Pavla už čtyři roky. Vzhledem k tomu, že už ho znala dlouho a ve svém věku chtěla vztah někam posunout, navrhla společné bydlení. On souhlasil, ale těsně před stěhováním se rozhodl vycouvat. Důvod jeho chování označila čtenářka za bizarní.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Nepochopila jsem ho. O všem jsme spolu mluvili, myslela jsem, že se těšíme společně. Několikrát jsme si byt prohlíželi, on ho schválil. Přesto nakonec řekl, že se stěhovat nebude,“ říká Pavla.
„Musela jsem zrušit stěhováky, omluvit se majiteli, zaplatit poplatky za zrušení služeb. A to všechno jenom kvůli jednomu bizarnímu důvodu. Možná je mi teď bez něho lépe,“ dodává.
Byt jsme vybrali společně, on ale týden před stěhováním přišel s námitkou
Pavla s Honzou hledali byt společně několik měsíců. Podle čtenářky nebylo kam spěchat, hlavní bylo, aby jim bydlení oběma vyhovovalo.
„Honza je z vesnice, do Prahy za mnou dojížděl skoro každý den. Já tu sice už nějaký ten pátek bydlím, ale taky nejsem vyloženě měšťácký typ. Hledali jsme něco u parku,“ píše čtenářka.
Nakonec pár našel poměrně pěkný byt v řadové bytovce, blízko u parku, zároveň ale blízko k centru. „Byl za výhodnou cenu pronájmu, majitel nám nabídl, že bychom ho po čase mohli i koupit.“
Jenomže jak Pavla píše dál, i když si Honza od začátku liboval v tom, jaký krásný dům našli, nakonec se rozhodl, že do toho vlastně jít nechce. A jeho důvod byl zarážející.
„Týden před stěhováním mi řekl, že si to rozmyslel a zůstane raději na vesnici. Že prý by mu vadilo se každý den dívat z okna ven na ostatní paneláky naproti nám. Pak mi řekl, ať se klidně přestěhuji sama, že mě bude navštěvovat.“
Ještě ten večer jsem se s ním rozešla
Pavlu Honzovy argumenty naštvaly. Nejprve mu praštila s telefonem, za pár hodin mu ale zavolala, aby mu řekla, že už za ní jezdit nemusí. „Společné bydlení pro mě bylo důležité. A on to na poslední chvíli tak pokazil.“
Pavla říká, že na Honzu nikdy nijak netlačila. Kdyby jí řekl, co se mu nelíbí, mohli najít jiný byt. Ona sama se stěhovat nepotřebuje, protože její garsonka jí stačí, když je teď opět sama.
„Přišlo mi, že to mělo i jiný důvod než paneláky. Skoro jako kdyby se bál, že spolu najednou budeme bydlet. Ale pokud šlo opravdu jen o to, že mu vadil výhled, je to tak hloupý důvod, že snad ani nevím, co k tomu napsat,“ dodává.
Rozchod přijal Honza s klidnou hlavou. Oznámil Pavle, že jsou vlastně stejně každý jiný, a zatímco on touží po klidu na vesnici, ona se bez Prahy nejspíš neobejde.
„Obvinil mě v podstatě z toho, že se mi přizpůsobil. Přitom mi ale nikdy nenaznačil, že bych se třeba měla stěhovat já k němu,“ dodává čtenářka.
Dnes je Pavla podle svých slov vlastně ráda, že se s Honzou rozešla. Bojí se jenom toho, že si ve svém věku bude životního partnera hledat jen těžko.
„I když to byl hlupák, byli jsme spolu dlouhé roky a rozchod bolí. Ale nějak se s tím nakonec smířím,“ píše závěrem.
Autor: Šárka Cvrkalová
