Pavla pracovala na přepážce v jedné z největších bank u nás. Vždy milovala svou práci, měla ráda lidi a komunikaci s nimi. Byla veselá a vycházela dobře s kolegy i nadřízenými. Vždy měla pozitivní přístup a vše se jí dařilo. Do té doby, než přišel koronavirus a přinesl do Pavlina života emoce a pocity, které jí změnily život.
Nikdy jsem nebývala často nemocná a ani jsem se žádných nemocí nebála. Považovala jsem se za pozitivního člověka, který naopak dodává lidem naději ve všech životních situacích. Nečekala jsem, že mě někdy něco psychicky položí, a už vůbec ne nemoc, o které se jen mluví. Když by mi někdo řekl, co mě čeká, nevěřila bych mu.
Ze začátku jsem byla nad věcí a nic si nepřipouštěla. Později jsem se stala posedlá vyhledáváním informací
Když se objevila první vlna koronaviru, o kterém se tehdy ještě tolik nevědělo, brala jsem to na lehkou váhu. Nicméně mě to zajímalo, proto jsem denně sledovala zprávy a nové informace.
Hledala jsem stále všechny aktuální příspěvky, překládala si články a sledovala tehdejší dění v Itálii a i jinde ve světě. Dalo by se říct, že jsem se stala tak trochu odborníkem na vše ohledně tohoto viru a každou novinku jsem sdílela s ostatními.
Dnes už ani nevím proč, možná to bylo určité dobrodružství v mém normálně klidném životě a já mu podlehla. Byla to velká chyba, teď už je mi to jasné.
Touhu po informacích nahradil panický strach a hrůza, musela jsem odejít i z práce
Začala jsem být posedlá ochranou sebe a své rodiny. Všechny zjištěné informace mě více a více dostávaly do panického strachu. Všude doma jsme měli dezinfekce, manžela a děti jsem nikam nepustila bez roušek, které jsem denně vyvařovala.
Nejhorší to bylo ale v práci. Peníze, se kterými jsem dříve pracovala ráda, se pro mě nyní staly noční můrou.
Považovala jsem je za největší zdroj bakteriía virů, za přepážkou seděla v rukavicích a snažila se s lidmi mluvit co nejméně, jen abych se náhodou nenakazila.
Byla jsem uzavřená a často podrážděná. Nákazu jsem viděla za vším a všude. Mého chování si brzo všiml můj šéf a po několika rozhovorech a nelepšící se situaci mi doporučil, abych si vzala na čas dovolenou. To byla pro mě spása.
Po vyhlášení nouzového stavu už se mnou nemohli vydržet ani doma
Když jsem byla doma druhý týden, byl vyhlášen nouzový stav. To už jsem měla nakoupené zásoby asi na dva měsíce. Do obchodu jsem nechodila dlouho, vše jsem nakupovala pouze přes internet. I tak jsem každou věc, kterou kurýr přivezl, dezinfikovala nebo nechávala den v garáži.
Nutila jsem celou rodinu svlékat vrchní části oblečení v chodbě a v rukavicích vše dávala rovnou do pračky.
Byla jsem naší ochranou tak posedlá, že jsem už nemyslela na nic jiného. Byla jsem v obrovském stresu, neustále pod tlakem svého strachu. Doma jsme se jen hádali a já nechápala, že nevidí závažnost celé situace stejně, jako já.
Jednoho večera, když už to bylo nesnesitelné a já se opět pohádala se synem i manželem, jsem zavolala kamarádce. Brečela jsem jí do telefonu a úplně jsem se sesypala. Snažila se mě uklidnit a ujistit mě, že to opravdu není tak hrozné, že všechno zvládneme, ale já ji neposlouchala. Nebyla jsem přes svůj stav vůbec schopná vnímat.
Po chvilce to vzdala a jen si pamatuji, že řekla, že už přesně ví, co s tím, a že mi za pár dní přiveze něco, co mi pomůže. Než jsem stačila protestovat, že k nám nikdo nesmí, že je to nebezpečné, zavěsila.
Kamarádka mi přinesla nečekaný dárek, který přinesl okamžitou úlevu od stresu
Objevila se u nás tři dny poté. Nedala se odbýt, tak jsem ji s rouškou a v rukavicích nakonec pustila dovnitř. Přivezla mi krásnou krabici, ve které byl úhledně zabalený nádherný velký šátek. Nikdy jsem podobný neviděla. Hned jsem si ho vyzkoušela a byla jsem z něj nadšená.
Ta radost asi způsobila to, že se mi najednou nějak ulevilo. Po dlouhých týdnech jako by ze mě spadlo velké závaží. U šátku bylo něco vytištěného, podala mi lesklý papír a já začala číst.
Jednalo se o návrhářkou vytvořený originální šátek přímo pro mě. Obsahoval poselství, ve kterém bylo přesně napsáno, s čím se potýkám a co má šátek u mě podpořit. Přesně tam bylo popsáno to, co jsem cítila po jeho prvním nandání na krk. Vůbec netuším, jak je to možné, ale v tu chvíli mi bylo jasné, že mou úlevu nezpůsobila radost ze šátku, ale právě šátek samotný.
Konečně jsem začala věci vidět zase reálně. Vše splasklo jako nafouknutá bublina
V průběhu dalších dní jsem cítila, jak stres povoluje a odchází. Šátek jsem měla na krku neustále a na noc si ho dávala i pod polštář. Bylo to, jako bych se probudila ze své vykonstruované bubliny strachu.
Najednou mi přišlo až hloupé, jak jsem se v poslední době chovala a nerozuměla jsem tomu. Stále jsme dodržovali základní věci ohledně bezpečnosti, ale ten obrovský strach byl pryč.
Šátek jsem nosila opravdu dlouho a do skříně ho uložila až v létě. Nemohla jsem se však dočkat podzimu a také jsem ho vytáhla hned na začátku září v prvních chladných dnech.
Nyní přišla druhá vlna a opět další nouzová opatření. Já jsem však naprosto v klidu a vím, že můj strach už mě nikdy takhle ovládat nebude. Došlo mi, že je to je jen iluze a já musím důvěřovat více tomu, že je vše v pořádku. A to byl právě záměr, který nesl můj šátek a který jsem tehdy potřebovala.
Vrátit se k sobě a nenechat se ovlivnit strachy z venku. Od té doby jsem krásný Freli šátek objednala už celé rodině a dvěma kamarádkám. Je to tak nádherný design, že nic podobného nenajdete. A navíc nese váš vlastní záměr.
Každý potřebujeme podpořit něco jiného, proto už rozumím tomu, proč musí být vždy originál a na míru každému zvlášť. Všichni jsme jedineční. Stejně jako ty naše šátky udělané pro každého s jiným záměrem.
Ponaučení pro mě je, že méně informací je někdy více. O koronu už se nezajímám, a i když se situace teď opět vyostřuje, už to se mnou nic nedělá.
Vím, že vše zvládneme, a tak, jak to přišlo, to také odejde. A budeme-li v bezpečí ve své mysli, je to nejdůležitější základ pro to, abychom byli v bezpečí i navenek.
Autor: redakce
