Vracela jsem se ze služební cesty. Naše firma má pobočku v Americe, kam jsem byla společně s kolegou vyslána, abychom tam prezentovali nový projekt.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Let byl dlouhý, čekání vyčerpávající a já se nemohla dočkat, až mi přijede kufr, zaplatím si taxík a dospím to, co jsem během svého výletu nestihla.
Čekala jsem na svůj kufr
Jen co jsem prošla všemi těmi procesy, které jsou na letišti běžné, musela jsem si vyřídit několik hovorů. Mezitím jsem čekala na svůj kufr.
Nedávala jsem pozor. Mluvila jsem zrovna po telefonu s asistentkou našeho ředitele a pořádně nevnímala ten šrumec okolo mě.
Okem jsem zahlédla svůj kufr, nadšeně ho popadla a mířila ven z letiště. Chtěla jsem si co nejdříve vzít taxík a spěchat domů.
Všimla jsem si toho až druhý den
Ani mě nenapadlo, abych se do kufru podívala ještě ten den. Napustila jsem si vanu, vyřídila pár e-mailů a vyčerpaně ulehla do postele.
Následující ráno jsem spěchala do práce, kde už čekali, jak jsme na naší služební cestě dopadli. Kufr tak stále stál v předsíni, kam jsem ho večer předtím odložila.
Až odpoledne jsem se chystala vyprat věci, které jsem měla s sebou. Tehdy poprvé jsem si všimla, že ten kufr není můj.
Vyměnila jsem si kufr s někým jiným!
Na jmenovce stálo jméno nějakého muže. Měla jsem u sebe doma kufr někoho cizího. Neměla jsem to dělat, ale zvědavost mi nedala jinak.
Kufr jsem otevřela. Třeba ten, kdo měl můj kufr, udělal totéž. Opravdu jsem se měla zdráhat? Už se stalo, horší to být nemohlo.
Jen co jsem nahlédla dovnitř, na tváři se mi rozprostřel úsměv. Pokud byste v kufru, který jste si omylem s někým vyměnili, našli to samé co já, také byste z toho měli radost.
Nedokázala jsem odolat
Nevím přesně, odkud ten muž cestoval, ale jeho kufr byl plný cukrovinek. Viděla jsem tam takové dobroty, které se u nás nedají sehnat.
Odjakživa mám slabost pro sladké. Nedokážu odolat čokoládě, miluji všelijaké dobroty, bonbony a sušenky.
Tady jsem jich měla před sebou tolik, že by mi vydržely minimálně na půl roku. Nedokázala jsem odolat a hned jednu slibně vyhlížející sladkost ochutnala.
Odpustil mi
Cizí kufr jsem si samozřejmě nenechala. Udělala jsem všechno pro to, aby se dostal tomu, komu skutečně patří.
Když jsem pánovi, který si pro své zavazadlo přijel až ke mně domů, kufr předávala, přiznala jsem se nejen k tomu, že jsem kufr otevřela, ale i k tomu, že jsem z něho něco ujedla.
Zasmál se tomu a mně se ulevilo. Sladkosti vezl dětem a usoudil, že když budou mít o pár sladkostí méně, ani to nepoznají. Nejdříve mě cizí kufr vylekal, ale nakonec to bylo docela sladké nedorozumění.
Autor: Natálie Kabourková
