Patricie má celkem čtyři děti. Velké rodině se nikdy nebránila a nyní si konečně užívá roli babičky. Nejstarší dcera Monika z ní totiž jako první z dětí udělala babičku. Právě ona je však důvodem Patriciiných výčitek svědomí, kterými se už roky trápí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Patricie si vždycky přála mít hodně dětí a tohle přání se jí vyplnilo. Porodila tři dcery a jednoho syna, kteří jí v životě dělali jen samou radost. Přesto ji však trápí výčitky svědomí…
Za mlada jsem vyvedla mnoho hloupostí
Když si zpětně vybavuji svá mladistvá léta, musím se sama za sebe kolikrát stydět. Pamatuji si, že jsem jako mladá holka udělala nejednu hloupost.
Jednou z nich byla i party, které jsem se ve svých teprve devatenácti letech zúčastnila. V té době už jsem chodila se svým manželem, ale byli jsme tenkrát pohádaní a měli tzv. pauzu.
Toho večera jsem ve společnosti přátel hodně popíjela. Byla to taková ta party, kde je pomalu „každý s každým“. Ani já se této formě zábavy tenkrát nebránila.
Manžela ani nenapadlo, že by dítě nebylo jeho
Asi dva měsíce od onoho večera, kdy se konala ta šílená party, jsem zjistila, že jsem těhotná. Když jsem to oznámila svému v té době ještě příteli, ani ho nenapadlo, že by dítě nebylo jeho.
Já už si tak jistá nebyla. Živě jsem si totiž vybavila ten večer a styděla jsem se za to, že jsem na onom večírku spala minimálně se třemi muži.
Přesto jsem manžela nechala při tom, že je dítě jeho. Dali jsme se kvůli tomu dohromady a svatbu stihli ještě před porodem.
Černé svědomí jsem na několik let potlačila
Po narození dcery jsem na černé svědomí zapomněla. Do dcerky jsme se s manželem okamžitě zamilovali a náš vztah to ještě více upevnilo.
Postupně přišly na svět naše další tři děti a já neměla tak nějak čas zaobírat se tím, že vlastně nevím, kdo je otcem mého prvního potomka.
Několik let jsem to vůbec neřešila. Výčitky svědomí přišly až v okamžiku, kdy mi nejstarší dcera porodila prvního vnuka. Tehdy to na mě zase dolehlo.
Kdykoli se na ni podívám, cítím se hrozně
Od té doby na to nemohu přestat myslet. Nikomu jsem samozřejmě nic neřekla, ale kdykoli se na dceru podívám, bodne mě u srdce.
Neplánuji jít s pravdou ven, ublížila bych tím mnoha lidem a to nechci. Tíhu svědomí budu muset i nadále nést na svých bedrech jen já sama.
Přesto mě trápí, že jsem manželovi, dceři a vlastně všem lhala a lžu jim i nadále. Tohle tajemství však zůstane tajemstvím, o kterém vím jen já.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
Svoji minulost nikdo z nás změnit nemůže. Jsme jen lidé a každý z nás v životě chybuje a zažije momenty, za které se obviňuje nebo stydí a věci, kterých se bojí. Takový je život a je potřeba tuto skutečnost přijmout. Zároveň je nutné si uvědomit, že naše minulost nás nedeterminuje. Neurčuje nám, že tím, kým jsme byli, jsme i dnes. Člověk se neustále mění a vyvíjí.
Situace, kterou paní Patricie popisuje, není jednoduchá a každý musí jednat podle svého uvážení. Na jedné straně je strach ze zavrhnutí okolím, názor blízkých lidí a další společenské následky. Tato touha po ochraně blízkých lidí i sebe samotného s sebou však nese i těžké svědomí, které může v krajních případech vést například až k depresi, úzkosti, psychosomatickým obtížím nebo i závislosti. Takové případy nejsou ojedinělé a je to reálné riziko.
Na druhé straně je úleva vlastního svědomí a právo manžela a dcery znát pravdu. Pokud budeme jednat a preventivně o celé situaci v klidu a s rozvahou komunikovat, tak můžeme předejít tomu, že se o pravdě sami dozvědí a nastane učiněné peklo. Nikdy nevíme, jaká zdravotní či jiná situace může nastat, při které se pravda provalí nebo na ní bude záležet přežití jedince.
