Měla jsem nový a nadějný vztah s Lukášem. Myslela jsem si, že jsme si souzeni. Byli jsme spolu necelý rok a vypadalo to slibně. Jednou přišel domů pozdě v noci a vrhnul se na mě. Po našem milování se se mnou ještě ten večer rozešel!
Můj perfektní přítel
Lukáš byl pozorný, hodný a naprosto perfektní muž. Netrvalo to dlouho a začali jsme spolu bydlet v jeho bytě. Pracoval jako zámečník, takže byl neustále v práci, ale kdykoliv se vrátil, překvapil mě čokoládou nebo malou květinou. Hýčkal si mě a já mu to oplácela stejnou měrou.
Kde nastala chyba?
Najednou se Lukášovo chování změnilo a já ho nepoznávala. Vyměnil svůj šatník, účes, a dokonce chodil i posilovat. Přemýšlela jsem, jestli v tom není jiná žena, ale tvrdil mi, že se nemusím bát. Přestal mě zasypávat dárky a já z toho byla nervózní a ve střehu.
Neustálá potřeba
Lukáš se sice naprosto změnil, ale jeho intimní potřeby se zvyšovaly. Chtěl to každý den, klidně i pětkrát. Tím pádem milenka byla ze hry a já se přestala trápit. Každý člověk se vyvíjí a mění. Lukášovi to více slušelo a já byla spokojená. Chyběly mi sice ty jeho projevy lásky a náklonnosti.
Nejhorší večer mého života
Byl to večer, jako každý jiný. Uvařila jsem nám večeři a Lukáš přišel z práce. Dívali jsme se na film a večer se milovali. Najednou se Lukáš zvedl a místo našeho tulení si začal oblékat kalhoty. Zašel si na záchod a sedl si na postel. „Víš, musíme se rozejít.“ Přišlo mi to, jako hloupý vtip a smála jsem se tomu. Jeho výraz zůstal stejný a jen zopakoval tu samou větu.
Začala jsem vyvádět, že tomu nerozumím. Řekl mi jen, že si pro věci můžu přijít o víkendu a že to chtělo už nějakou změnu. Prý ho táhnu dolů a on je teď někde jinde, jiný člověk. „Milování beru jako nejlepší způsob rozloučení a prosím tě hlavně nebreč.“ Sbalila jsem se ještě ten večer a vzteky mu rozbila notebook.
Autor: Monika Holemá