S výčitkami svědomí se nyní potýká Olga, která si je plně vědoma toho, jak moc ublížila své jediné dceři. Je si navíc jistá, že jí dcera Marika nikdy neodpustí. Pošramocený vztah mezi nimi ji samozřejmě velmi trápí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Ačkoli si Olga vždycky přála hromadu dětí, osud jí nadělil pouze jednu jedinou dceru. V jejím životě to však bylo ještě mnohem složitější…
Marika byla vymodlené dítě
Už jako malá holka jsem snila o tom, že jednoho dne budu mít hromadu dětí. Sama jsem byla z osmi sourozenců, a ačkoli to ne vždy bylo jednoduché, neměnila bych.
Bohužel mi kolo osudu nebylo nakloněno. Jako mladá jsem dvakrát potratila, což mě tenkrát hodně vzalo. Přišla jsem kvůli tomu i o tehdejšího partnera.
Byla jsem sama a toužila po dítěti. Přítele jsem neměla, ale dítě jsem moc chtěla. Proto jsem se uchýlila ke kroku, na který nyní při pohledu zpět nejsem pyšná. Ale narodila se Marika a byla mým vymodleným dítětem.
Od začátku jsem dceři lhala
Zpočátku jsem na výchovu dcery Mariky byla sama. Jako malému dítěti jsem jí nemusela vysvětlovat, proč žijeme jen samy dvě.
Když se Marika začala ptát, bylo to už v době, kdy jsem žila s Luďkem. Ten souhlasil s tím, že se Mariky ujme, a z nás tří se stala rodina.
Marice jsem proto od začátku lhala, že je Luděk její otec, ačkoli pravda byla úplně jiná. A já byla přesvědčena, že pravdu se moje dcera nikdy nedozví.
Po tolika letech mě dostihly výčitky. Musela jsem jí to říct
Mohlo by se zdát, že jsem se sžila s vymyšlenou verzí a po těch letech ji vnímala jako skutečnost, stejně jako to měla moje dcera.
Jenže opak byl pravdou. Celé ty roky mě užíralo, co jsem svému jedinému, navíc tolik vytouženému dítěti provedla. Že jsem lhala jedinému člověku, který je pro mě na světě nejvíc.
Po tolika letech mě dostihly šílené výčitky. Nejdříve jsem se s nimi prala, ale nakonec musela jít pravda ven. Nyní již vím, že to byla velká chyba a že jsem měla raději mlčet.
Jsem si jistá, že mi dcera nikdy neodpustí
Řekla jsem Marice celou pravdu. Že Luděk není její pravý otec. A že vlastně ani nevím, kdo jejím otcem je, protože ve snaze otěhotnět jsem tenkrát byla schopna vyspat se s prvním mužem, který se na mě usmál.
Jak jsem předpokládala, Mariku to hodně vzalo. Nejdříve brečela, poté křičela, a nakonec za sebou práskla dveřmi s tím, že už mě nikdy nechce vidět.
Jsou to dva měsíce a já svoji dceru neviděla. Nebere mi telefon, neodpovídá na zprávy, prostě mě ignoruje. Jsem si jistá, že mi nikdy neodpustí.
Autor: Natálie Kabourková
