Oldřiška se dávno sžila s vědomím, že se její manžel Zdeněk rád napije. V posledních letech se jeho záliba v alkoholu začala stupňovat. A tak se Oldřiška konečně rozhodla jednat.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Během pětadvacetiletého manželství čelila Oldřiška nesčetněkrát hádkám vyvolaným jejím manželem. Poslední scéna se však ukázala jako tou úplně poslední. Pomyslný pohár trpělivosti totiž doposud tolerantní manželce přetekl.
Vždycky se rád napil, ale mělo to své hranice
Už když jsem Zdeňka potkala, věděla jsem, že se alkoholu nevyhýbá. V té době to byl macho klučičí party a myslel si, že spolkl celou moudrost světa.
Vlastně ani nevím, co mě na něm tenkrát učarovalo – byl to namachrovaný týpek, ještě k tomu svého času bez práce, který holky střídal jako ponožky.
Vždycky se rád napil – od našeho seznámení snad nebylo týdne, kdy bych ho neviděla alespoň s jedním pivem v ruce. Vždycky to však mělo své hranice.
Byla jsem tichým svědkem jeho zhoršující se závislosti
O manželově zálibě v alkoholu jsem moc dobře věděla, ale naučila jsem se to tak nějak brát. Byla to jeho součást. A jak moje babička říkávala – starého psa novým kouskům nenaučíš.
Roky jsem sledovala, jak si manžel tuhle dá šest piv denně, jindy zase nějakého toho panáka. Všímala jsem si, že se jeho závislost na alkoholu zhoršuje, ale neměla jsem odvahu mu cokoli říci.
V posledních pěti letech už nebylo dne, kdy by se nenapil. Kolikrát šel i do práce mírně v náladě a vždycky se tvářil, že mu žádný postih z případného odhalení nehrozí.
Hádky jsem vždycky přecházela. Ta poslední mi ale otevřela oči!
Jsem toho názoru, že mezi partnery čas od času dojde k hádce. Ani my jsme nebyli výjimkou. Pohádali jsme se během těch společných let několikrát, ale já to vždycky přešla.
Před nedávnem se manžel během dne strašně opil. Bylo to zrovna v den, kdy měla přijet dcera s vnučkou a on moc dobře věděl, že nechci, aby to přehnal. Přesto se zpil jak Dán.
Vznikla mezi námi hádka, ale taková, kterou jsem ještě nezažila. Křičel na mě, doslova běsnil a slova, která mu v tom okamžiku létala z úst, dlouho nevymažu z hlavy. A přesně to byl ten moment, kdy jsem konečně otevřela oči. Pohár mé trpělivosti přetekl.
Do měsíce jsem mu dala na výběr. Nestačil se divit!
Můj manžel si zvykl na to, že jeho nadšení pro pití přecházím a neřeším. Roky jsem to neřešila, ale už jsem toho měla dost.
Proto absolutně nečekal, když jsem na něho jednoho odpoledne čekala doma se sbalenými kufry. Oznámila jsem mu, že odcházím, a pokud s pitím, pro které má slabost, něco neudělá, rozvádím se s ním.
Po těchto slovech jsem odešla a nechala ho tam. Nečekal to ani v nejmenším. Myslela jsem, že se opije do němoty a nebude mě brát vážně, ale překvapil mě – už tři týdny je dobrovolně na léčení a já mu slíbila, že na něho počkám.
Autor: Nikol Kolomazníková
