Téměř až na sklonku života jsem se od mojí babičky dozvěděla, jaká je skutečná pravda o našich předcích. Když mi ten příběh vyprávěla, obě dvě jsme se rozplakaly.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Rozuměly jsme si ve všem
„Moje babička byla pro mě ta nejlepší žena na světě. Prakticky odmalička mě vychovávala. Učila mě, jak se starat o domácnost, vařit, dokonce mě naučila i háčkovat, což ženy v mém věku dnes už ani pomalu neví, co je,“ uvedla Nora.
Se svojí babičkou prý také sdílela svoje první lásky a trápení. Byla pro ni druhou maminkou a trávily společně spoustu času.
„Byla hodně trpělivá, vždycky mi všechno vysvětlila, ale nijak nezdravě na mně ani nelpěla. Pomáhala mi vybírat i vysokou školu a nevadilo jí, že budu daleko od mého rodného města. Šlo jí vždy o moje dobro.“
Když onemocněla, hned jsem se vrátila domů
Nořina babička už byla ve velmi pokročilém a požehnaném věku. Když vážně onemocněla, Nora neváhala a na nějaký čas se přestěhovala zpět k ní, aby se o ni mohla postarat.
„Bylo to hodně náročné období. Cítila jsem ale, že jí chci vrátit všechnu tu péči a lásku, kterou mi celý život dávala. Ani ve snu mě nenapadlo, že bych ji nechala v domově důchodců,“ sdělila s dojetím.
Její babička zřejmě již cítila, že se blíží čas, kdy bude muset odejít z tohoto světa. Rozhodla se svěřit se svým tajemstvím, které celý život přede všemi tajila.
Celý život si to vyčítala a držela v sobě
„Jako každé ráno jsem si k ní přisedla a chytla ji za ruku. Řekla mi, že se potřebuje s něčím svěřit. Že udělala něco hrozného a celý život to nikomu neřekla.“
Nora babičku uklidnila a sdělila jí, že pokud potřebuje něco říci, je tady pro ni, aby ji vyslechla.
„Ještě teď mě z jejího vyprávění mrazí. Svěřila se mi, že na začátku války, když naši zemi obsadili vojáci nacistického Německa, zjišťovali, kdo má židovské kořeny.“
Jejich rodina se snažila válku přežít, a proto tajili svůj původ, jak to jen šlo. „Moje babička mi se slzami v očích řekla, že jednou přišli vojáci k nim do školy a ona jim vyzradila, že jejich rodina jsou Židé, a řekla taky, kde bydlí.“
Bohužel nedlouho poté byli rodiče Nořiny babičky vysláni do koncentračního tábora, odkud se už nikdy nevrátili.
„Byla tehdy ještě malá holčička, a to jsem jí také vysvětlila, ona si to ale celý život dávala za vinu. Sama pak kvůli své dětské upřímnosti musela strávit nějakou dobu v převýchovném táboře,“ uzavřela své vyprávění paní Nora.
Autor: René Podhrázský
