Nikdy jsem nepatřila k nejhubenějším. Vždycky jsem měla nějaké to kilo navíc, ale nebyl to žádný extrém. Zkrátka vcelku normální holka, která sice nemá dokonalou postavu modelky, ale rozhodně jsem nebyla valící se koule. Sama na sebe jsem sice mnohdy pohlížela kriticky, ale ve výsledku jsem se měla docela ráda. Proto by mě nenapadlo, že mi má postava jednoho dne zkomplikuje život.
Zamilovala jsem se až po uši
Marek byl první muž, se kterým to vypadalo nadějně. Do té doby jsem sice měla několik vztahů, ale žádný z nich nakonec z nějakého důvodu nevyšel. Do Marka jsem se zamilovala až po uši, byl to vysoký charismatický sportovec, se kterým jsme měli hodně společného. I já jsem mu byla očividně sympatická, proto jsme to rychle dali dohromady a vytvořili pár.
Většinu času jsme trávili doma
Vedle Marka jsem si připadala milovaná a chtěná. Marek mi dával často najevo, že mě miluje. Ať už to byly drobné pozornosti nebo zamilované SMS, které mi posílal do práce. Ačkoli nám na první pohled nic nechybělo, po roce vztahu mi začalo vadit, že většinu času trávíme doma. Nechodili jsme do kina, ani na večeře. Když šel Marek za svými kamarády, nechával mě doma, protože to dle jeho slov byla pánská jízda. Nejdříve jsem mlčela a jeho rozhodnutí respektovala, nechtěla jsem ho nutit, aby mě brával s sebou. Stále častěji mi ale v hlavě vrtala myšlenka, jestli to náhodou nedělá schválně.
Jeho kamarád nevěděl, že má přítelkyni
Když mě loni před Vánoci skolila ošklivá chřipka, omluvila jsem se v práci a zůstala doma. Marek nadále chodil do práce, ačkoli se mi nabízel, že by se o mě staral a zůstal se mnou doma. Zrovna jsem ležela schovaná pod peřinou, když někdo zazvonil. Rychle jsem na sebe oblékla župan a šla otevřít. Za dveřmi stál muž, který se představil jako Markův kamarád. Vyjeveně se na mě koukal a poté ze sebe vykoktal, že vůbec nevěděl, že má Marek nějakou přítelkyni. Z jeho slov vyplynulo, že se před kamarády tvářil jako svobodný. Vůbec jsem to nechápala.
Markovi jsem nic neřekla, přesto mi to vrtalo hlavou
Když se Marek toho dne vrátil z práce domů, o setkání s jeho kamarádem jsem mlčela. Nechtěla jsem se ho hned vyptávat. Přesto mi ale shledání s jeho kamarádem, který vůbec nevěděl, že má Marek nějakou přítelkyni, stále leželo v hlavě. Mlčet jsem vydržela několik dní, pak už mi to ale nedalo a na rovinu jsem se Marka zeptala, o co tady jde. Jeho odpověď mě nepříjemně zaskočila.
Styděl se za to, jak vypadám
Marek se nejdříve snažil vymlouvat, hledal nejrůznější vysvětlení, ale já celou dobu věděla, že mi lže. Nakonec šel s pravdou ven, jeho slova mě však zasáhla hluboko do srdce. Svěřil se mi, že se za mě před svými kamarády styděl. Jeho kamarádi, kteří byli zarytí sportovci stejně jako on, totiž vedle sebe měli hubené a často vysportované přítelkyně, které by hrdě mohly být na titulní straně módního časopisu. Já oproti nim vypadala tlustě a Marek se za mě styděl.
Nic dalšího jsem vědět nepotřebovala, toto mi absolutně stačilo. Ačkoli se Marek snažil omluvit, vůbec jsem ho neposlouchala. Navzdory nemoci, kvůli které jsem měla vysokou horečku a celkově mi nebylo moc dobře, jsem se ještě ten večer odstěhovala ke kamarádce. Nechtěla jsem strávit další minutu v blízkosti člověka, který mě zapíral před svými kamarády jen proto, že jsem neměla dokonalé míry.
Autor: Nikol Kolomazníková
