Nela nikdy neměla problém s nočním městem. Bydlí v Praze a za všechny ty roky si zvykla, že po ulicích se tu v noci občas potulují opilci, bezdomovci a hluční lidé. Nikdy ji ale žádný z nich neoslovil.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Až donedávna. Nela se vracela z práce o něco později. Šéf ji zdržel projektem, který měla už dlouho rozpracovaný, chtěl, aby ho dokončila. Fyzicky i psychicky unavená se vracela domů, když na ni na zastávce začal mluvit očividně opilý muž.
Nejdřív jsem ho ignorovala, jenže on mě následoval i do tramvaje
„Bylo asi půl jedenácté v noci, když Nela došla na zastávku a čekala na jednu z posledních tramvají. Na lavičce seděl muž, který byl podle ní cítit alkoholem. Když na ni začal mluvit, snažila se dělat, že ho nevnímá.“
„Oslovil mě jako mladou paní, ptal se, jestli nemám cigaretu. Když jsem neodpověděla, mumlal nesrozumitelné věty, zaslechla jsem ale mezi nimi i nadávky na mou osobu. Byla jsem ráda, když přijela tramvaj,“ říká Nela.
Jenže to ji nezachránilo. Opilý muž totiž nastoupil také a sedl si naproti ní. „Přesedla jsem si proto o kus dál. On vstal, sotva se držel, už si ke mně nepřisedl, ale dál na mě mluvil. Když jsem mu řekla, že je opilý a měl by mi dát pokoj, začal se smát.
Až jeden z cestujících se mě zastal a řekl opilci, aby na mě nemluvil. Muž sice vypadal zaskočeně, ale dál si povídal napůl se sebou, napůl se mnou. Poděkovala jsem za zastání a vystoupila. Opilec naštěstí v tramvaji zůstal.“
Cítila jsem se vyděšená, už nechci v noci cestovat sama
Ihned po výstupu z tramvaje si Nela zkontrolovala, že má peněženku, klíče i mobil. Přepadl ji totiž strach, že se jí opilec nějakým způsobem pokusil i okrást. To se naštěstí nepotvrdilo.
„Poslední metry domů jsem téměř běžela. Muž naštěstí ještě nespal, tak jsem se mu mohla svěřit. Oznámil mi, že kdybych mu zavolala, vyzvedl by mě autem. Příště jeho nabídku rozhodně využiji,“ říká.
I když se Nela nikdy podivínů nebála a myslela si, že v dospělosti se lidé v podobných situacích dokážou ovládnout, nepříjemný zážitek ji poznamenal. Když teď po ní šéf chce práci navíc, bere si ji raději domů.
„Snažím se být doma vždy před setměním. I během dne se raději vyhýbám místům, kde se podivní lidé schází. Je to ale problém, protože podle mého je jich v Praze na každém rohu hned deset,“ dodává.
Autor: Šárka Cvrkalová
