Myslela jsem si, že on je konečně ten pravý. Jednalo se o můj čtvrtý vztah, který trval delší dobu – dokonce šlo o můj dosud nejdelší vztah –, a já už se viděla u oltáře a s kupou dětí kolem nás. Pak přišel šok, kvůli kterému jsem se málem ocitla na ulici.
Život mi nenadělil ty nejlepší karty
Nikdy jsem si nestěžovala na svůj osud. Přijímala jsem věci takové, jaké jsou, a pracovala ze všech sil na tom, abych se měla lépe. Vyrůstala jsem v dětském domově, kde jsem zůstala až do svých 18 let. Nevím mnoho o tom, proč jsem tam skončila a kdo jsou mí rodiče, zda mám někde nějaké příbuzné… V domově mi bylo dobře a poskytl mi po celou dobu dobré zázemí.
Vystudovala jsem obchodní školu. Měla jsem na to jít na gympl, ale vysokou bych zkrátka neměla z čeho zaplatit. Po škole jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání.
S Ondrou vše klapalo dokonale
Ondru jsem potkala, když mi bylo dvacet. Měla jsem za sebou již tři rozchody ze vztahů, které trvaly víc než půl roku. U něj jsem poprvé měla pocit, že k sobě opravdu patříme. I když jsme spolu trávili spoustu času každý den, nikdy jsem se nenudila, nikdy jsme se nepohádali. A vše skvěle fungovalo i v posteli, alespoň z mého pohledu. Byla jsem celé tři roky zamilovaná až po uši. Šťastná, spokojená, natěšená na budoucnost.
Ano, Ondra musel brát ohledy na to, že společensky jsem na tom nebyla úplně nejlépe. Vyrůstala jsem v chudých poměrech dětského domova, a tak jsem byla zvyklá chodit v teplákové soupravě doma i venku, v restauraci jsem byla poprvé v životě až s ním, stejně jako na zahraniční dovolené. Vše jsem se ale svědomitě učila a přijala svou ženskou roli v domácnosti – vařila jsem, prala, uklízela. Dobře jsem vycházela i s Ondrovými rodiči, kteří měli pro mou situaci pochopení a pomáhali mi se se vším v dospělém životě vyrovnat.
Až do onoho dne
Nikdy jsem na Ondru nevyvíjela tlak. Ale občas jsme se napůl v legraci bavili o tom, jak se budou jmenovat naše děti a kde bude naše svatba. Ve svých představách jsem si vše samozřejmě vysnila už jako malá holka, ale která z nás to nedělá?
A pak to přišlo… Ondra se vrátil z práce a řekl mi, že se mnou potřebuje mluvit. Oznámil mi, že v našem vztahu nevidí budoucnost a rozchází se se mnou. A jelikož byt byl v jeho vlastnictví, požádal mě, abych se do týdne odstěhovala.
Zůstala jsem v šoku, jako bych byla z porcelánu a celá se právě rozpadla na milion kousíčků, které už nikdo nesloží dohromady. Nedostala jsem z něj už ani slovo, neměla jsem na výběr. Neměla jsem ani úspory. Pomohla mi online půjčka a do týdne jsem se stěhovala do nájmu. Musela jsem si koupit většinu vybavení. V absolutním šoku jsem byla ještě několik měsíců. Mluvila jsem s jeho rodiči a ani jim důvod rozchodu nesdělil, dokonce ani přátelům. A dodnes je sám, nemá ani nikoho jiného.
Asi se to nikdy nedozvím…
Autor: redakce
