Zamilovala jsem se a snad jako každá žena si začala malovat společnou budoucnost. Mělo to však háček, byl ženatý! Sliboval rozvod a já věřila, že se konečně odhodlá, aby své ženě oznámil, že od ní odchází. Naivně jsem čekala dlouhých deset let. Nakonec jsem zjistila, že jsem nebyla jediná, která na toho ženáče čeká.
Poznali jsme se u mě v práci – pracuji na přepážce v bance, kam si jednoho dne přišel něco vyřídit. Nebyla to láska na první pohled, to se snad děje jen ve filmu, ale jiskra mezi námi přeskočila. Pár dní nato na mě čekal před bankou a pozval mě na kafe. Od toho okamžiku jsem byla ztracená.
Nepříjemné přiznání: Jsem ženatý!
Scházeli jsme se jednou nebo dvakrát do týdne, vždy jen na pár hodin, měl moc práce. Zpočátku jsem za jeho vytížeností nic jiného nehledala. Sám se mi pak ale přiznal, že je ženatý. Možná se přiznal jen proto, že mu zrovna volala jeho žena, když jsme spolu leželi v posteli a oddechovali po příjemně prožitých intimních chvílích. Tehdy musel s pravdou ven. Koukal na mě jako smutné štěně, když přiznával, že je ženatý a má dvě děti. Já ale byla natolik zaslepená láskou, že jsem se na něho rozhodla počkat.
Rozvedu se a budeme spolu, slibuji!
Dobrovolně jsem se stala tajnou milenkou ženatého muže, na našem setkávání se nic nezměnilo. Od toho dne, kdy jeho manželství vyplavalo na povrch, mi často sliboval, že se rozvede, opustí rodinu a budeme spolu. Věřila jsem mu a trpělivě čekala několik let. Kdykoli jsem se osmělila zeptat, jestli už manželce předhodil žádost o rozvod, pokaždé si našel nějakou výmluvu – problémy s dětmi, manželčina nemoc… Nakonec jsem čekala dlouhých deset let, během kterých jsem se dělila o muže, kterého jsem milovala, s jeho manželkou.
To bude asi omyl!
Jednou jsem na Lukáše čekala v kavárně, kde byla hlava na hlavě. Jediné volné místo bylo vedle sympatické paní, ke které jsem si přisedla. Abychom neseděly jen tak mlčky, zapředly jsme rozhovor. Říkala, že čeká na svého přítele, který má očividně zpoždění. I já zaznamenala, že jde Lukáš pozdě. Paní se tomu zasmála, její přítel se taky jmenoval Lukáš, jaká to ale náhoda! Z vyprávění jsem se dozvěděla, že je to vysoký černovlasý muž, který miluje černobílé filmy a poslouchá jazz. Napadlo mě, že snad mluvíme o tom samém muži, ale přesvědčovala jsem sama sebe, že to určitě bude omyl. Jenže nebyl.
Nebyla jsem jediná, které sliboval lásku na zbytek života
Když do kavárny přišel Lukáš, bylo na něm vidět, že je něco špatně. Pochopila jsem to v okamžiku, kdy jsme se obě dvě zvedly, abychom ho přivítaly. Čekaly jsme totiž na stejného muže. Byla to rána z čistého nebe, když na mě daná žena začala křičet, že s Lukášem chodí už devět let a čeká, až se rozvede. Já na něho čekala o rok víc!
Lukáš kápl božskou. Rozvádět se nechtěl a k tomu všemu současně udržoval vztah s vícero ženami. Nebyla jsem jediná, která na něho slepě čekala, a ztratila tak cenné roky svého života, které už mi nikdo nevrátí. Pochopila jsem, co je Lukáš zač, a náš vztah ukončila.
Autor: Nikol Kolomazníková
