Na první pohled vede Monika a její rodina spokojený život. Mají nový domeček v městském satelitu, každý z manželů má své auto a okolí je považuje za tzv. vrchní vrstvu. Nikdo ale netuší, jaká je cena za pomyslný život na vysoké noze.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Monika musela před několika lety vzít ještě druhou práci, o které kromě jejího manžela nikdo jiný nemá ani tušení. Oba si totiž dobře uvědomují, že kdyby pravda vyšla najevo, byla by Monika všem okolo jen pro smích.
Žijeme si na úrovni, ale není to zadarmo
Už jako malá holčička jsem chodívala s rodiči na procházku okolo té nejkrásnější části našeho města. Tzv. satelit to byl. Všude jen krásné nové domy, velké bazény a drahá auta.
Jako dítě jsem vyrůstala v nuznějších poměrech, rodiče neměli moc peněz a vedli mě i sourozence ke skromnosti. Já ale věděla, že bych jednoho dne chtěla mít mnohem víc.
Vdala jsem se za strašně hodného mužského, který by splnil, co by mi na očích uviděl. Když jsem ho před lety požádala, zda bychom si mohli také žít na úrovni, byl odhodlaný mé přání proměnit v realitu.
A nakonec se to povedlo. Nechali jsme si postavit novostavbu přesně v těch místech, kde žijí lidé, kteří nemají hluboko do kapsy. Začali jsme si žít na úrovni, ale zadarmo to rozhodně nebylo.
Oba dva máme dvě zaměstnání
Mezi lidmi v naší čtvrti jsme oblíbení, protože si myslí, že jsme na tom finančně tak dobře jako oni. Mezi těmito lidmi nesmíte vyčnívat a už vůbec nesmíte ukázat, že nemáte peníze.
S manželem máme oba dva dvě zaměstnání, jinak bychom si nic z toho nemohli dovolit. Na rozdíl od manžela ale musím tajit, co je má druhá práce.
Sousedé si myslí, že jsem asistentka ředitele jedné stavební firmy. Ve skutečnosti jsem obyčejná sekretářka. Můj plat by nestačil na pokrytí nemalých výdajů, proto jsem si musela najít ještě jednu práci.
Před lety jsem nastoupila do drůbežárny. Je to práce, která je špinavá a nevoní, ale byla to jediná nabídka mimo naše město. Navíc jsem měla jistotu, že zrovna tady nepotkám nikoho z naší čtvrti.
Kdyby pravda vyšla najevo, museli bychom se odstěhovat!
Kromě manžela a samozřejmě našich dětí nikdo netuší, že chodím uklízet ke slepicím a kuřatům. Domů se vracím až večer a plížím se, aby mě nikdo neviděl a především necítil.
Kdyby vyšla pravda najevo, museli bychom se s rodinou odstěhovat. Lidé tady by nám neodpustili, že jsme je tahali za nos a nemáme se tak dobře, jak jsme předstírali.
Proto doufám, že se to nikdo nikdy nedozví. Neumím si představit, že bych se musela vzdát toho luxusu, pro který jsem se s manželem tolik nadřela.
Autor: Nikol Kolomazníková
