Už dlouho jsem nemohla najít pořádnou práci. Nějakou dobu jsem cestovala po světě a užívala si krásy naší planety. Jenže to mi moc praxe, kterou by zaměstnavatelé uznávali, nepřineslo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Vyzkoušela jsem toho hodně
Po návratu z cest jsem zjistila, že by možná bylo fajn si najít nějakou práci, abych si něco ušetřila a mohla zase létat po světě navštěvovat svoje kamarády, které mám v různých zemích.
Nebylo to ale tak jednoduché. Mám trošku problém s autoritami a nějaký šéf, co mi hodlá rozkazovat, si na mě nepřijde. Vždycky jsem buď dala výpověď sama, nebo mě vyhodili. Potřebuji také svobodu a práce, kde bych celý den seděla, není pro mě.
Konečně si můžu plánovat svůj čas
Zjistila jsem, že u nás ve městě začala fungovat nová rozvážková služba s jídlem. Protože ráda řídím a baví mě to, řekla jsem si, proč to nezkusit.
Největší výhodou je pro mě to, že si svoje směny můžu plánovat tak, jak se mi zachce. Když chci volno odpoledne, rozvážím snídaně a obědy. Když naopak potřebuji volno ráno, rozvážím jídlo ve večerních hodinách.
Lidé jsou mi vděční, protože když jde o hlad, každý je rád, že mu někdo jídlo přiveze. Navíc většinou si objednávají mladí hezcí kluci a já si s nimi můžu taky pěkně zaflirovat.
Ten večer jsem měla opravdu strach
Bylo už po desáté a mě čekala poslední objednávka, kterou jsem měla doručit na okraj města. Bylo to daleko a mně se pomalu klížily oči.
Možná to bylo znamení, když mi cestou přeběhla před autem černá kočka, kterou jsem málem zajela. Blížila jsem se k periferii města na zadanou adresu, která byla skoro až u lesa.
Dojela jsem ke starému domu, kde svítilo jen jedno okno. Vystoupila jsem z auta a vytáhla mobil, abych zavolala zákazníkovi, že jsem na místě s jeho objednávkou.
Blížila jsem se ke dveřím, v ruce držela špagety s boloňskou omáčkou. Dívala jsem se do jediného rozsvíceného okna, kde se z ničeho nic objevil obrys něčeho nelidského. Strachem jsem vyjekla a špagety upustila na zem. Rychle jsem zalezla do auta a odjela pryč.
Divili se, kde je jejich jídlo
Asi o hodinu později, když už jsem byla doma, mi volali z práce, že jsem nedoručila jednu objednávku a zákazník si prý stěžoval. Všechno jsem jim řekla. Moje manažerka se začala smát a upozornila mě na to, že je zrovna Halloween a zákazník měl prý doma strašidelnou párty.
Vůbec mi to v té chvíli nedošlo, jak jsem byla vylekaná a strachy bez sebe. Myslím si, že to udělal schválně, aby mě vystrašil.
Autor: René Podhrázský
