Když se Mirce z šatní skříně už poněkolikáté ztratilo nějaké oblečení, dospěla k názoru, že za drobnými odcizeními nutně musí stát její dospívající dcera Lenka. Nevadilo jí, že si dcera půjčuje její oblečení. Chtěla však, aby ho vracela.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Mirku rozzlobilo, když dcera odmítala přiznat svoji vinu. Byla totiž přesvědčena, že to právě ona si půjčuje její oblečení bez dovolení, a velmi ji rozzlobilo, že jí dcera lže přímo do očí. Nakonec ale zjistila, že za krádežemi oblečení z šatníku nestojí Lenka, ale někdo úplně jiný.
Tuhle zmizel svetr, jindy zase tričko
Netajím se tím, že můj šatník praská ve švech, což manžel nese nelibě. Potrpím si na oblečení, mám ráda, když si můžu vybírat, co si vezmu na sebe.
Když se mi proto ze skříně začaly ztrácet věci a už se neobjevovaly, rozzlobilo mě to. Došlápla jsem si proto na svoji dospívající dceru Lenku. I ona se ráda oblékala a možná jí došla inspirace ve vlastním šatníku, tak si začala půjčovat moje.
Lhala mi do očí
Lenka si stála za tím, že ona moje oblečení nenosí a rozhodně si ho nepůjčuje. Já si ale byla jistá, že to musí být ona. Kdo jiný taky? V domácnosti s námi žil jen manžel a jeho syn z předchozího manželství.
Ti by stěží nosili dámské hadry. S dcerou jsme se ošklivě pohádaly. Lhala mi do očí, že moje oblečení nenosí, a já se strašně rozzlobila. Několik dní jsme spolu vůbec nemluvily.
Nadále mi mizelo oblečení ze skříně
I po hádce s dcerou se mi oblečení z šatníku nadále vytrácelo. Měla jsem toho plné zuby! Chtěla jsem dceru usvědčit, proto jsem jí jednoho dne, když byla ve škole, prohledala pokoj.
Překvapilo mě, že jsem v něm nic nenašla. Dceru to samozřejmě naštvalo. Vynadala mi, že narušuji její soukromí, a našemu již tak dost pošramocenému vztahu to ani trochu nepřidalo. Litovala jsem, že jsem jí do pokoje vlezla.
Odhalení skutečného viníka mi vyrazilo dech
Po vyhrocené hádce mezi mnou a dcerou, které přihlíželi i manžel se synem, se situace na několik týdnů uklidnila. Já nabyla dojmu, že toho dcera nechala.
Pak jsem ale zjistila pravdu, která mi naprosto vyrazila dech. Když jsem ve své šatní skříni načapala skutečného viníka, zpočátku jsem tomu nemohla uvěřit. Oba dva jsme tam stáli a nezmohli se na slovo. Byla jsem v šoku!
Za krádežemi oblečení byl můj nevlastní syn!
Vidět svého nevlastního syna, jak se mi přehrabuje v šatníku a zkouší si moje oblečení – na takový pohled nikdy nezapomenu. Když jsem ho načapala, zrudl jako paprika. Ani mně nebylo do smíchu. Vůbec jsem nevěděla, jak se k tomu postavit.
Syn musel s pravdou ven. Skutečně mi bral oblečení, které si následně zkoušel. Bál se nám přiznat, že je gay. S manželem nám to vyrazilo dech, tu informaci stále vstřebáváme. Od té doby už se mi však oblečení už neztratilo.
Autor: Nikol Kolomazníková
