Milan chtěl udělat dobrý skutek a pěkně se mu to vymstilo. Zbytečně se tak dostal do řečí a problémů, které na sebe nenechaly dlouho čekat. Milan už ví, že příště si dvakrát rozmyslí, než někomu opět nabídne pomoc.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Život na vesnici může být v mnoha ohledech skvělý – lidé k sobě mají tak nějak blíž, pomáhají si, drží pospolu. Toho se ve městě nedočkáte. Milan je ale přesvědčený, že ani vesnický život není takový med, jak se často povídá.
Manželka odjela do lázní a ze mě se stal slaměný vdovec
Moje žena se dlouhodobě léčí se zády. Minimálně dvakrát do roka pravidelně odjíždí do lázní, kde stráví alespoň tři týdny.
V tomto čase se ze mě vždycky stane slaměný vdovec. Kdekdo by řekl, že by chlap ocenil, být doma na tři neděle sám, ale mně to nevyhovuje.
Když manželka odjela do lázní posledně a opět mě nechala doma samotného, stalo se něco, co mi zkomplikovalo život. A přitom jsem v tom byl naprosto nevinně.
Sousedka potřebovala moji pomoc. Neváhal jsem
Byla sobota večer a poté, co jsem si jako každý den několik minut telefonoval se svojí ženou, jsem ulehl k televizi.
Najednou někdo zazvonil. O půl dvanácté večer jsem opravdu žádného hosta nečekal. Za dveřmi stála sousedka a prosila mě o pomoc.
Neváhal jsem ani na vteřinu. Když mi ve spěchu řekla, že jí asi někde praskla trubka a v koupelně teče voda, doprovodil jsem ji k ní domů.
Hned druhý den se vesnicí začaly šířit řeči
Skutečně se jednalo o prasklou trubku. Nebylo to nic hrozného, podařilo se mi ji vyměnit – mít za souseda instalatéra se vyplatí.
Domů jsem se vrátil uprostřed noci. Padl jsem do postele a hned usnul. Netušil jsem, co se začne dít hned následující den.
Když jsem ráno odjížděl do práce, viděl jsem sousedky, jak se na mě dívají, kroutí hlavou a něco si povídají. Odpoledne už jsem věděl, o co jde – dostal jsem se do řečí, že mám se sousedkou poměr.
Moje žena mi nevěří a sousedka se za mě nepostavila
Znáte to, jak to na vesnici chodí – do týdne o mé noční návštěvě věděla celá vesnice. Byl jsem pro ně prevít, který má manželku v lázních a po nocích leze za sousedkou.
Nejhorší na tom bylo, že těmto povídačkám uvěřila i moje manželka. Jedna „dobrá“ sousedka jí to samozřejmě ještě za tepla volala do lázní. Když přijela, ani se mnou nepromluvila.
A co je na tom ještě horší? Že daná sousedka se za mě nepostavila. Když jsem ji vyzval, aby řekla pravdu a přiznala, jak to bylo, jen pokrčila rameny a tím všem potvrdila, že já jsem ten, kdo lže. Ten pocit bych nepřál ani nejhoršímu nepříteli.
Pro dobrotu na žebrotu, už vím, proč se to říká. Příště si sakra rozmyslím, jestli ještě někomu nabídnu svoji pomoc!
Autor: Natálie Kabourková
