Dlouhé roky ho považovala za svého nejlepšího kamaráda. Nakonec to dopadlo téměř znásilněním. Martina se od onoho hrozného zážitku s Alešem nebaví, nikdy nikomu neřekla, proč. Až teď se rozhodla vypsat se ze svého příběhu naší redakci.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Předem chci říct, že o tom nikdo neví, a také chci, aby to tak zůstalo. Proto píšu anonymně. Aleš sice udělal hloupost, kterou mu nikdy nezapomenu, ale na druhou stranu nechci, aby z toho měl problémy,“ píše čtenářka v e-mailu.
Byli jsme dobří přátelé, on chtěl ale víc
„Když mi bylo třicet osm, vzala jsem si Pavla. S ním žiju dodnes, je to muž mých snů,“ říká Andrea.
Už tou dobou jsem se přátelila s Alešem, kterého jsem poznala na jedné kamarádčině oslavě. Aleš na mě byl vždy milý a hodný, tušila jsem, že je do mě zamilovaný, on ale věděl, že mám manžela a nemůže od toho nic čekat,“ říká Martina.
Podle jejího vyprávění se jednou Aleš opil a svěřil se jí, že ji miluje. Druhý den toho litoval, přesto však přiznal, že vše, co říkal, byla pravda.
„Odpověděla jsem mu, že jsem to už delší dobu věděla. Snažila jsem se mu vysvětlit, že ho mám ráda, ale že jsme pouze kamarádi,“ popisuje.
Když Aleš pochopil, že se Martinin vztah k němu nezměnil, byl na první pohled rád. „Říkal, že si cení toho, jak ho beru. Že si od něho nedržím odstup i přesto, co vím, že je rád, že má kamarádku, jako jsem já. A já začala věřit na to, že přátelství mezi mužem a ženou opravdu může existovat.“
Pokusil se mě svést. Bála jsem se, že ho snad ani nezastavím
Andrein muž Pavel Aleše znal. Nikdy s ním problém neměl. Bral ho jako kamaráda, když tedy u nich Aleš někdy přespal, nedělal z toho vědu.
„Stávalo se to často, do noci jsme si povídali, dívali se na filmy, zkrátka všechno, co bych dělala s kamarádkou. Spal pak na gauči v obýváku,“ popisuje Andrea.
„Až do onoho večera, kdy se ke mně při filmu začal až moc tulit. Naznačila jsem mu, že by měl přestat, ale on se místo toho na mě vrhnul. Šeptal, že prý to chci taky, snažil se mě líbat a sundat mi tričko. Byl hrubý, udělal mi několik modřin, které jsem později před manželem skrývala několik dní.“
Andrea popisuje, že se v tu chvíli opravdu bála, že jí Aleš znásilní. „Je silný, neměla bych šanci se bránit. Zničehonic ale přestal, začal se omlouvat a skoro plakat, že to tak nemyslel. Vyhodila jsem ho z domu a dlouho přemýšlela, jak mám reagovat,“ popisuje čtenářka.
Andrea se nakonec rozhodla nikomu o zážitku neříkat. S Alešem se od toho dne nebaví, když se někdo ptá, proč se tak najednou odcizili, odpovídá, že už na sebe zkrátka nemají čas.
„Ani manželovi jsem nikdy neřekla, k čemu tehdy málem došlo. Aleš udělal chybu, nesnáším ho za to. Zároveň ale myslím, že není důvod někomu ničit život tím, že si pustím pusu na špacír…“
Autor: Šárka Cvrkalová
Názor odborníka
Pokus o znásilnění je velice závažná záležitost a neměla by být brána na lehkou váhu. To, co však Aleš provedl je podle zákona trestné. Lze pochopit, že Martina nechce Alešovi zničit život tím, že o tom s někým bude mluvit nebo to ohlásí na policii, avšak měla by na prvním místě myslet na sebe. Záleží tedy, zda a jak se s celou záležitostí dokáže Martina vypořádat. Pokus o znásilnění s sebou totiž nese spoustu možných psychických následků, které se nemusí dostavit bezprostředně po činu, ale až po delší době.
Není nikterak neobvyklé, že si oběť takového činu vyvine negativní spojení sexuálního aktu a traumatického zážitku. To se pak může promítat do sexuálního života s partnerem nebo i do pouhých dotyků s ostatními lidmi. Trauma, které pokus způsobil, může mít také za následek nedůvěru a strach vůči všem mužům a spoustu dalšího. Jak vidno, pokud k takovýmto věcem dojde, znamená to velké problémy pro fungování současného vztahu i osobní život.
Je tedy nanejvýš důležité dokázat takový traumatický zážitek úspěšně zpracovat. To někdy nebývá pro samotného člověka snadné a nechce se o tom bavit ani s blízkými jednici. Pokud se ovšem nic neudělá, situace se sama od sebe obvykle změní jen k horšímu. Je potřeba být k sobě zodpovědný a co nejdříve vyhledat psychologa nebo jiného odborníka, který může pomoci se s takovouto situací vypořádat
