Kratičká cesta od domovních dveří k popelnicím se pro Martu proměnila v uličku hanby. Obyčejná činnost jako vynesení odpadků se totiž proměnila v pořádný poprask mezi sousedy. Jak píše v e-mailu, to, co v něm bylo, nebyl zrovna obyčejný obsah.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
S pytlem plným odpadků šla Marta už tolikrát, že by to nespočítala. Ještě nikdy se jí ale nestalo, aby se pytel protrhl. Proč se to muselo stát zrovna v tento den, kdy jeho obsah ukrýval něco, co nikdo cizí neměl vidět?!
Vzpomínky na dávné časy
Manžel toho odpoledne odjel s kamarádem na chatu. Naše dospívající děti se toulaly někde po venku, kde si hleděly kamarádů a svých plánů.
Přemýšlela jsem, co s volným odpolednem a rozhodla se ho využít pro úklid. Pustila jsem se do přerovnávání komory a našla krabici, kterou jsem už hodně dlouho neviděla.
Jen samotná krabice mě ve vzpomínkách zavedla k dávným časům. Jakmile jsem odklopila víko, začala jsem se přehrabovat věcmi, které byly v krabici pečlivě uložené.
Je to dávno pryč
Tuhle krabici jsem do komory schovala už před lety, aby ji nenašly naše zvídavé děti. Ukrývala totiž věci, které o své matce rozhodně vědět nemusely.
Než se děti narodily, užívali jsme si totiž s manželem hodně pikantní okamžiky. Co každou chvíli jsme si něco koupili ve specializovaném obchodě.
Jakmile nás tyhle věcičky omrzely, dali jsme je stranou a pořídili nové. Sbírka se nám rozrůstala, hrozně nás to tehdy bavilo. Jenže tyhle časy jsou dávno pryč!
Rychle zlikvidovat důkazy
Dopřála jsem si půl hodinku, během které jsem si při prohlížení všech těch věcí připomínala, jak jsme byli s manželem mladí, odvážní a otevření experimentům.
Při pohledu na hodinky mě zamrazilo. Děti se mohly každou chvíli vrátit a já rozhodně nechtěla, aby mě našly nad krabicí plnou vzrušujících oblečků, svůdného prádla a spousty pikantních hraček.
Rychle jsem všechno naházela do pytle. Vyrazila jsem ze dveří našeho bytu s plánem pytel vyhodit do popelnice a jednou provždy tak zlikvidovat všechny důkazy. Jenže…
Proč zrovna dneska?!
S pytlem v ruce jsem šla k popelnicím už mnohokrát. Ještě nikdy se mi nestalo, aby se pytel roztrhl. Až dneska. Zrovna dneska, když pytel obsahoval věci, které nikdo nemusel vidět.
Na ulici, kudy zrovna chodili sousedé i cizí lidé, se rozsypaly nejen všechny oblečky a spodní prádlo, ale také hračky, které jsme si s manželem svého času užívali.
Snažila jsem se to rychle posbírat, ale do čeho, když pytel byl děravý? I přes veškerou moji snahu jsem se stala terčem pozornosti a všechny kolemjdoucí jsem hodně pobavila.
Ještě dnes občas zaslechnu poznámku od některého ze sousedů, kteří byli svědky mého trapasu, zda si zase pořídím nějakou pikantní věcičku.
Ještě že to neviděly naše děti!
Autor: Nikol Kolomazníková
