Markéta vyrůstala v rodině vojáka. Otec svoji jedinou dceru vychovával pevnou rukou a trochu mírnější režim měla jen v době jeho nepřítomnosti. Snad proto vyhledává stejné typy mužů i v dospělosti.
Doma panovala jasně vymezená hierarchie a přísný řád
„Byla jsem zvyklá, že se vše v naší rodině odehrávalo podle přesného řádu,“ začíná své vyprávění Markéta. „Táta vždy vyžadoval přesnost a my s mámou musely dělat vše tak, jak řekl,“ pokračuje. Neexistovalo, že by šla s kamarádkami na diskotéku a nevrátila se v přesně stanovený čas. Za každé byť malé pochybení následoval tvrdý trest. „Když jsem přinesla ze školy horší známku, musela jsem týden mýt nádobí. Vždy se našel důvod, proč něco nebylo přesně podle jeho představ,“ doplňuje Markéta.
Začalo to hasičem
Když se osamostatnila a našla si vlastní byt, zjistila, že přesný denní řád stále dodržuje, aniž by musela. Navíc si všimla, že ji více než jiní imponují muži v uniformě. Bylo jedno, jak byl dotyčný starý, jestli byl svobodný nebo ženatý. Jakmile Markéta spatřila uniformu, byl jí její nositel sympatický. Zprvu tomu nepřikládala význam. Uvědomila si plně důsledky otcova vlivu až v momentě, když se jí do cesty připletl Honza, shodou okolností hasič.
„Hned na prvním rande bylo jasné, že jsme si s Honzou padli do noty. Byl milý, zajímavý a neskutečně zajímavě vyprávěl o svých zážitcích z práce. A navíc. Nosil uniformu,“ posteskne si Markéta. Vydrželo nám to dva roky. „Bohužel jsem až pozdě zjistila, že mě několik posledních měsíců podvádí se svojí kolegyní z práce,“ smutně dodává.
Manžel se choval stejně jako otec
Po rozchodu potkala, jak sama popisuje, ideálního chlapa. „Roman měl široká ramena, vysportovanou postavu a uměl být tak něžný. Co byste řekli. Byl to voják, jako otec,“ provinile se usmívá Markéta. Už tehdy si Markéta říkala, že zřejmě to, že ji přitahují muži v uniformě, bude mít souvislost s jejím dětstvím a výchovou. S Romanem se po roční známosti vzali.
Narodila se jim krásná holčička a Markéta v ní začala vidět sebe v dětství. Pokaždé, když se Roman snažil uplatnit svoji výchovu spočívající v dodržování přísných pravidel, Markéta zasáhla. Až příliš dobře to znala z dětství. Nakonec to nevydržela a podala žádost o rozvod. „Kvůli Karolínce to mělo smysl. Nechtěla jsem, aby měla stejné dětství jako já,“ smutně upřesňuje Markéta a žmoulá v ruce kapesník.
Policista na obzoru
„Teď nikoho nehledám, ale ničemu novému se nebráním. Občas zajdu s někým na rande,“ už trochu veseleji líčí Markéta. „Zrovna zítra jdu na večeři s jedním zajímavým mužem,“ plná naděje pokračuje, „zatím o něm vím jen to, že pracuje jako policista, “ zasní se. „Už teď si představuji, jak asi vypadá v uniformě,“ uzavírá Markéta své líčení.
Autor: Kamila Mertlová
