Pro všechny z nás je nejspíš náročné omezit kontakty s blízkými. Karanténa je však nezbytná, abychom se koronaviru zbavili co nejrychleji. Markéta to chápe velmi dobře, zatímco o dva roky mladší Hanka si nedokáže vysvětlit, proč se najednou nesmí se svou milovanou sestrou vídat. I přesto, že jí to Markéta mnohokrát vysvětlila, neustále se dožaduje návštěv a společné zábavy.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„První dny jsem se vymlouvala. Říkala jsem, že toho mám moc do školy nebo že mi není dobře. Nakonec jsem se rozhodla říci jí pravdu, že se zkrátka bojím nákazy. Ani to ale nepomohlo,“ vykládá Markéta.
Od dětství jsme na sobě závislé
Markéta s Hanou se narodily do rodiny v Praze. Nejsou od sebe příliš věkově vzdálené, a proto si ve všem rozumí. „Měli jsme kdysi menší byt, kde jsme musely se sestrou sdílet jeden pokoj. Dlouho nám to nevadilo, dokonce i rodiče se tomu divili,“ vykládá Markéta. „Jenže my si rády hrály spolu a nepřekážely jsme si. Až v mých patnácti jsme se přestěhovali a já dostala vlastní pokojík, ale stejně jsem byla nejvíc u sestry a na noc se vždycky nacpala ke mně,“ vzpomíná.
Když si Markéta našla v devatenácti přítele, odstěhovala se. Měla štěstí, protože v době, kdy hledala podnájem, se uvolnil byt v protější ulici. „Bydlíme teď s přítelem sami dva, sestra k nám ale kdykoli mohla zajít. Skoro každý druhý den mi napsala, přišla si zahrát nějakou hru, nebo zkrátka jenom popovídat. Pavlovi to nevadilo, rozumí si spolu, i on má navíc rád deskové hry a ty se hrají ve třech lépe než ve dvou.“
Pravidla příliš nedodržuje a já mám strach, že nás nakazí
Přestože by měl každý zůstávat co nejvíce doma, Hanka si podle Markéty nedokáže pomoci. „Několikrát během doby karantény byla za svým přítelem, který bydlí na druhém konci republiky. Často taky chodí ke kamarádkám. Když mi tedy první dny volala, jestli se nemůže stavit, vymlouvala jsem se, že je mi špatně,“ přiznává. „Nakonec jsem jí řekla, že se bojím koronaviru, a ona se mi skoro vysmála.“
Hanka tehdy Markétě odpověděla, že ona nemocná určitě není a její kamarádi také ne. Není se prý čeho bát. „Ona je strašně neopatrná a neuvědomuje si, že jenom pohyb mezi lidmi je teď nebezpečný. I když jsem ji jasně odmítla, stále mi denně volá a ptá se, jestli nemůže přijít.
Když jsem ji odmítla já, zkoušela volat Pavlovi, aby se ujistila, že i on má stejný názor.“ Markétě je líto, že se s Hankou nemůže vídat tak často, jak by si obě přály. Může jenom doufat, že nákaza brzy vymizí a budou mít zase možnosti jako dřív. „Snad se mezitím na mě Hanka nenaštve za to, jak ji denně odmítám,“ dodává.
Autor: Šárka Cvrkalová
