Dlouhé roky byla svému manželovi oddaná. Zpočátku ji miloval, ale později toho začal jen využívat. Podle Mariina e-mailu si její muž Karel myslel, že může úplně všechno. Jí ale došla trpělivost.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Dělal si ze mě služku a já mu to trpěla. Až mi konečně po jednom rozhovoru s kamarádkou došlo, že takhle dál žít nechci, a celé jsem to ukončila,“ píše čtenářka. „Měla jsem to udělat dávno, ušetřila bych si hodně nervů a ponížení.“
Začal si domů vodit kamarády. Já hloupá se o ně na povel starala
To, co se dělo u Marie doma, hraničí podle jejích slov už téměř s týráním. Ona ale všechno dělala dobrovolně, protože si to ze začátku neuvědomila. „Ani nevím, kdy se to zvrtlo, kdy se z toho milého muže, kterého jsem si brala, stal jen panovačný opilec,“ říká.
„Začalo to tím, že k nám jednou za týden chodili jeho přátelé na večerní pivo. Já vždy uvařila, pak jsem ale jednou neměla čas a on mi dost hrubě řekl, že pro ně vařím vždycky, tak ať se nesnažím vymlouvat. Ustoupila jsem, což jsem dělat neměla.“
Návštěvy Karlových kamarádů začaly být čím dál častější. Muži se bavili tím, že pili jedno pivo za druhým, byli hlasití a neustále něco potřebovali. „Nemohla jsem odejít z místnosti. Kdybych šla do ložnice, usnula bych, jenomže oni po mně pořád něco chtěli. Jednou podat pivo z lednice, jednou dojít do večerky pro chipsy.“
Když se Marie snažila protestovat a tvrdila, že chce jít spát, buď se dočkala jen nadávek a ponižování, nebo jí prý manžel dokonce nastavil budík, prý aby se hodinku prospala a potom jim došla pro další rundu.
Už sem nemohla dál. Svěřila jsem se kamarádce a ta mi dodala odvahu to změnit
Marie se styděla za to, jak hluboko klesla. Nedokázala ale nic udělat a mužům se postavit. Bylo jich vždy minimálně pět a ona se bála, protože v opilosti byli někdy až moc agresivní. „Manžel by se mě rozhodně nezastal, kdyby na mě některý z nich byl hrubý,“ popisuje.
Dlouho všechno tajila před známými, až se jednoho dne po probdělé noci svěřila kamarádce s tím, proč je poslední půlrok stále nevyspalá. „Kamarádka se mnou soucítila a vysvětlila mi, že bych s tím měla něco udělat. Po jejím naléhání jsem se rozhodla od manžela odejít.
Když jsem mu to říkala, měla jsem ji jako psychickou oporu s sebou, pro případ, že by i přes den za střízlivosti měl nějaký problém. Ale kupodivu mi jen smutně řekl, že to chápe. Ani se nesnažil mě přemlouvat. A mně došlo, že jsem pro něho opravdu byla jenom služka, že mu na mně nezáleží.“
Od toho dne je Marie sama. Konečně může v noci klidně spát. „Strávím sice život na stará kolena bez manžela, ale mám spoustu přátel, na které mám teď konečně čas. Bylo to dobré rozhodnutí,“ říká.
Autor: Šárka Cvrkalová
