Když se dcera paní Marcely rozhodla začít stravovat zdravěji, její maminka byla prvním člověkem, který jí tohle rozhodnutí schvaloval. Byla ráda, že dcera dostala rozum a vyměnila smažená jídla nebo pokrmy z fast foodu za kvalitnější suroviny.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Nic se ale nemá přehánět, a přesně to se bohužel stalo. Dcera Jitka se stala zdravou stravou doslova posedlá a nutila ke svému životnímu stylu i svého manžela.
Původně jsem byla nadšená, že dostala rozum
Moje dcera nikdy jídlo příliš neřešila. Natož aby se třeba zajímala o vaření, to už vůbec ne. Jakmile začala žít sama, stravovala se v nejrůznějších fast foodech nebo si jídlo objednávala domů.
Až tři roky po svatbě konečně dostala rozum a začala se zajímat o zdravější stravování. Byla jsem z toho zpočátku nadšená! Konečně přestala jíst ty blafy a začala dokonce i vařit. Byla jsem pyšná!
Moje nadšení však nemělo dlouhého trvání. Zdravá strava se totiž mojí dceři začala vymykat kontrole. A to se mi přestalo líbit.
Stala se posedlá zdravým jídlem
Jednou za mnou přišel zeť a postěžoval si mi, že ho Jitka nutí jíst všechna ta zdravá jídla, která si doma nadšeně připravuje. Nechtěla jsem, aby bojkotoval dceřinu snahu, tak jsem ho poprosila, ať to alespoň zkusí.
Zdálo se, že mě poslechl. Dcera básnila o tom, jak její manžel ochotně ochutnává všechno, co doma připraví, a že má pocit, že mu to i chutná.
Bohužel to nebyla pravda, k čemuž se mi zeť sám přiznal o několik měsíců později. Dokonce mě prosil, abych zkusila dceři domluvit, že on potřebuje k životu maso, které mu Jitka úplně odepřela.
Snažila jsem se dceru přesvědčit. Bohužel marně
Vzala jsem si prosbu svého zetě k srdci, a jelikož ho mám vážně ráda, zkusila jsem si s dcerou promluvit. Narovinu jsem jí řekla, aby svému muži dala najíst. Že je to chlap jako hora a potřebuje k životu maso nebo třeba uzeniny.
Bylo to marné. Dcera si stála za tím, že maso je odpad a uzeniny jsou pro tělo zlo. Nadále tedy svému manželovi vyvářela jen zdravá jídla – samá zelenina, luštěniny, klíčky.
Měla jsem strach, že to nedopadne dobře. Proto jsem i bez popudu svého zetě ještě několikrát s dcerou na téma strava mluvila. Opět marně, neposlechla mě.
Skončila u mě s pláčem
Zeť se statečně držel rok a půl. Poté to vzdal a moji dceru opustil. Podal žádost o rozvod, protože už nedále nechtěl jíst jídla, která mu nechutnají.
Dcera skončila u mě doma s pláčem. Bylo to těžké období a já tušila, že se to může stát. Na jednu stranu je mi líto jejich pokaženého manželství. Na stranu druhou si ale říkám, že je to dceřina vina. Radila jsem jí totiž dobře.
Autor: Nikol Kolomazníková
