Naše děti jsou naší vizitkou. Moje dcera nám však nedělala příliš dobré jméno. Od puberty hodně střídala kluky, tehdy jsme to s manželem připisovali nerozvážné povaze a možná i touze po dobrodružství. Když ale dcera dospěla, situace se nezlepšila.
Poprvé se vdávala už v devatenácti
S manželem máme pouze jedno dítě – dceru Markétu. Určitě mě pochopíte, když řeknu, že jsme do ní odmalička vkládali velké naděje. To je přeci u rodičů normální. Než přišla puberta, byla Markéta ukázkové dítě.
Ve škole prospívala s vyznamenáním, chodila do tří kroužků, dobře se chovala. Pak ale udeřilo dospívání, a jak už to tak bývá, dcera se dostala do party, která na ni měla špatný vliv. Přišly první problémy, neshody a také první vztahy.
Zdroj: 123RF.COM
Velmi nás zaskočilo, když nám dcera, které v té době bylo teprve 19 let, oznámila, že se bude vdávat. A aby toho nebylo málo, trvala na tom, že svatba bude jen se svědky, kterými měli být její přátelé. S manželem nás hluboce zasáhlo, že jsme nemohli být na svatbě naší jediné dcery. Netušili jsme však, že nebyla poslední.
Zdroj: 123RF.COM
Po půl roce rozvod, za rok další svatba
Moje obavy, že se dcera vdává příliš mladá, se potvrdily o šest měsíců později. To se nám přišla svěřit s tím, že se rozvádí. Od svého manžela, kterého jsme ani pořádně neznali, se vrátila zpátky k nám domů. Mysleli jsme si, že se její chování uklidní a dcera dostane rozum. Spletli jsme se.
Nedlouho po rozvodu si našla nového přítele. Za dva měsíce se k němu stěhovala a já se strachovala, že se bude opakovat stejný scénář. Nezmýlila jsem se. Po roce dcera přiběhla s úsměvem na tváři, že se bude vdávat podruhé. Tentokrát jsme však na svatbě byli, možná si dcera uvědomila, jak nám svým prvotním chováním tehdy ublížila. Já i manžel jsme se snažili věřit tomu, že tentokrát to bude dobré. Její manžel Honza se zdál jako velmi milý a rozumný muž.
Mami, budu se vdávat! Už potřetí…
Manželství Honzy a mé dcery vydrželo rok a půl. Poté se ukázalo, že si dcera našla milence a Honza to neustál. A já se mu nedivím. Opět jsem se utvrdila v tom, že moje dcera stále ještě nedospěla. Do ohně přiložila ve chvíli, kdy nám oznámila, že se bude vdávat znovu. A to už potřetí. Tehdy jsme se s manželem chytali za hlavu a ptali se sami sebe, jestli to myslí vážně. Myslela.
Když se rok nato rozváděla, tentokrát ale kvůli muži, který se rád napil a nešel daleko pro urážky, musela jsem zakročit. Žijeme na malém městě, kde má dcera nechvalnou pověst a bohužel se lidé nevyhýbají poznámkám ani na naši adresu. Ačkoli je dcera dávno dospělá, rázně jsem jí promluvila do duše. Nyní jen musím doufat, že si má slova přebere, a začne se konečně chovat zodpovědně. Jestli totiž opět přijde s tím, že se bude vdávat, asi už to psychicky neunesu.
Autor: Nikol Kolomazníková
