Každá matka své dceři přeje milujícího muže, který ji bude chránit a pečovat o ni. Má dcera se vdala za muže, který pochází ze zámožné rodiny. Svatba byla jako z pohádky a já věřila, že s ním bude šťastná, ale opak se stal pravdou.
Silná a cílevědomá
Karolína po vysoké škole ekonomické nastoupila do mezinárodní firmy a rychle se, díky velkému pracovnímu nasazení a schopnostem, vypracovala do manažerské pozice. Často jezdila na pracovní cesty po Evropě, mluvila plynule třemi jazyky. Byla jsem na ni hrdá. A to nejen pro její úspěchy v práci, ale hlavně proto, že byla spokojená se svým životem, soběstačná a práce ji opravdu bavila.
V jednatřiceti potkala Patrika. Byla to obrovská láska. Můj budoucí zeť pocházel z velmi zámožné rodiny a sám zastával vysokou funkci v bankovním sektoru. Na Karolíně v tomto období opravdu nešetřil. Zaletět si na večeři do Londýna, na dovolenou na Floridu nebo na lyže na Aljašku, bylo normální.
Pohádková svatba
Po půl roce známosti navlékl Patrik dceři drahý prsten a zasnoubili se. Svatba se konala na soukromém luxusním zámečku. Vše zařizovala specializovaná agentura, což mě malinko mrzelo, ale chápala jsem, že svatbu o sto padesáti hostech není možné dělat jinak. Patrik se choval ke Karolíně i k naší rodině slušně, i když s určitým odstupem, ale já se v tu chvíli radovala, že moje holčička našla svého prince, který jí bude dobrým mužem.
Brzy po svatbě Kája otěhotněla a těšila se na miminko. Patrik ji přemluvil, ať rychle odejde z práce a užije si těhotenství v klidu. Už v té době jsem si začala všímat, že je posmutnělá a ve stresu. Přičítala jsem to těhotenským změnám. Odstěhovala se za Patrikem do Prahy a já to za ní měla daleko. Vídaly jsme se málo. Postupem času stále méně a méně. Začala se pravidelně vymlouvat z našich setkání. Jednou byla nemocná, pak unavená, jindy musela jet narychlo někam s manželem.
Všechno je jinak
I když jsme si byly dřív hodně blízké, komunikace mezi námi se po svatbě minimalizovala. Často mi nebrala telefon a poslala jen zprávu, že zrovna nemá čas, nebo podobnou výmluvu. Cítila jsem, že něco není v pořádku. Týden před Vánocemi mi přišla zpráva o narození vnučky. Těšila jsem se, že oslavíme svátky společně, celá rodina tak, jak jsme byli zvyklí. Vše bylo jinak.
Dcera mi řekla, ať za ní nejezdím, poslala mi fotky vnučky a argumentovala tím, že je vyčerpaná. To my bylo divné. Dcery přece vždy ocení mateřskou podporu, zvlášť v takové chvíli. Koupila jsem si lístek na autobus a vyrazila do Prahy udělat přepadovku, předat dárky a poznat malou vnučku.
Když jsem zazvonila na dveře jejich luxusního bytu, otevřel mi člověk, kterého jsem skoro nepoznala. Karolína byla strhaná, vyhublá a na tváři měla jasný důkaz domácího násilí v podobě modrofialového otisku ruky. Dívala se na mě v šoku a pak se mi sesula do náruče. Pomohla jsem jí do ložnice, kde v klidu spalo miminko. Objala jsem ji a poslouchala. Stavidla se spustila a Kája mi všechno vypověděla.
Happy end se nekoná
Jak se Patrik po svatbě strašně změnil. Že jí zakazoval stýkat se s rodinou a kamarády. Chtěl, aby byla jen doma, starala se o domácnost a dítě, pro facku nikdy nešel daleko. Křičel na ni a ponižoval ji. Byla jsem v naprostém šoku. Z mojí sebevědomé, soběstačné, krásné dcery, seděla na posteli vedle maličkého miminka troska.
Nabídla jsem jí, ať se hned vrátí k nám domů, že se o ní postaráme, pomůžeme jí s miminkem. Řekla, že nemůže. Nebyla s ní řeč. V té době ještě věřila, že se Patrik změní a všechno bude krásné jako dřív. Nic se ale nezměnilo. Manžel jí měl v hrsti díky svým známostem a penězům. Pohrozil jí, že když odejde, jejich dcera zůstane u něj a ona nedostane ani korunu. Patová situace. Karolína si nedovedla, jako každá milující maminka, představit žít bez dcerky.
Změnilo se alespoň to, že se mnou často a dlouho telefonovala a mohla se mi svěřit. Časem se situace trochu uklidnila a z Patrika se stal milující otec. Jako manžel ale selhal. Karolína je pro něj pouhou služkou a příležitostnou ozdobou, když je třeba ukázat “šťastnou” rodinu. Vím, že se trápí a jejím jediným světlem je malá dcerka, které věnuje skoro všechen čas. Jsem z toho nešťastná, ale pomoct jí nedokážu.
Autorka: Svatava Pokorná