Začala jsem se vyvíjet poměrně brzy. Zatímco moje spolužačky měly hrudník plochý jako přistávací dráhu, já už si vybírala první podprsenku. V dospívání jsem to brala jako svoji přednost a výhodu oproti ostatním holkám v mém věku. Kluci na mě díky vyvinutějšímu poprsí letěli, a to se mi líbilo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Babička o tom měla svoji teorii
Mého dřívějšího vývinu si samozřejmě nešlo nevšimnout. Moje babička měla svoji teorii o tom, proč mám tak velká prsa už během dospívání.
Často mi totiž s úsměvem na rtech vyprávěla, že jsem byla hodně uplakané miminko a svoje vnady jsem si prostě vybrečela. Ba dokonce říkala, že doslova vyřvala, to bylo přesné.
Maminka mi zase říkala, že mám prsa po ní. Je pravda, že i ona se může pyšnit většími ňadry, ale já ji mohla hravě strčit do kapsy ještě před tím, než jsem oslavila plnoletost.
Dříve jsem to brala jako svoji přednost
Když jsem byla v pubertě, brala jsem svá velká prsa jako výhodu. Oproti spolužačkám, o kterých kluci říkali, že mají místo prsou jen dva hrášky na prkně, jsem měla jasně navrch.
Jenže čím jsem byla starší, tím více mi docházelo, že být majitelkou abnormálně velkého poprsí není až taková výhoda. Spíš vůbec.
Málokdo si představí druhou stránku
Když jdu po ulici, muži se za mnou otáčejí. Moje prsa zkrátka vzbuzují pozornost a já jim to nemám za zlé. I ženy se na mě dívají – ony možná ze závisti, že k nim příroda tak štědrá nebyla.
Jenže všichni vidí jen velká prsa a myslí si, jaké jsem neměla štěstí. Málokdo si dokáže představit tu druhou stránku, která není až tak příjemná.
Dost často mě bolí záda. Kolikrát je to taková bolest, že mi ani prášky nepomáhají. Nemluvě o krční páteři, kterou kvůli svým vnadám každý den namáhám.
Uvažuji o radikální změně
Už nějakou dobu uvažuji nad tím, že bych si prsa nechala zmenšit. Kdykoli se o tomto nápadu zmíním, třeba před kamarádkami nebo přítelem, nechápavě vrtí hlavou.
Nemohou moje rozhodnutí pochopit a já to beru. Nikdo s těmi prsy nežije a nikdo se s nimi nemusí tahat. Vážně to není příjemné.
Většina žen si nechává prsa zvětšit a málokterá řeší takový problém jako já. Ale mě už to vážně unavuje, už nemůžu.
I když moje rozhodnutí nikdo nechápe, nemusím se přece ptát. Jsou to moje prsa a já už nechci být jejich otrokem.
Autor: Nikol Kolomazníková
