Leona až donedávna odmítala svůj problém řešit. Jenomže její manžel se rozhodl, že už nemůže dál pokračovat a dal jí ultimátum. Chce se s ní rozvést a soudit se o děti. Jedinou možností, jak to může Leona zastavit, je přiznat si problém a začít se léčit. Prvním krokem v tomto procesu by podle čtenářky mohl být právě tento článek, ve kterém přiznává, že má problémy s kleptomanií.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Poslední dva roky kradu u příbuzných i v obchodech
Problém se u Leony začal projevovat zhruba před dvěma roky. Tehdy začala z návštěv u příbuzných a přátel nosit domů různé předměty. „Nejdřív mě ani nenapadlo, že by jim to mohlo doma chybět. Při odchodu jsem si zkrátka všimla na botníku propisky nebo psí hračky, tak jsem to strčila do kapsy,“ popisuje.
Jenomže časem se chuť odnést si domů nějaký předmět vymkla kontrole. Leona začala brát tácky ze stolů, když se nikdo nedíval. Když byly kamarádky na záchodě, strčila si do kabelky třeba i skleničku. „Není to o tom, že ty věci potřebuji. Je to o tom, že mě láká donést si domů něco cizího. Manžel si toho samozřejmě všiml a snažil se mi to vymlouvat, ale já na něj dříve zkrátka nedala.“
Mnohokrát se na moje krádeže přišlo
Pokud příbuzní nepřistihli Leonu přímo při činu, obvykle jim později došlo, kam se jim nádobí nebo jiné drobnosti ztratily. „Když mě konfrontovali zpětně, snažila jsem se zapírat. Ale nejsem moc dobrá lhářka. Navíc jsem začala krást i v obchodech. Sušenky, lízátka, cokoli, co šlo strčit do kapsy. A nejednou jsem byla přistižena,“ přiznává se Leona.
Manžel se nakonec rozhodl, že takovou ostudu už dál nestrpí. Leonu postavil před těžkou volbu. Půjde se se svým problémem léčit, nebo se s ní rozvede. „U soudu bych pravděpodobně přišla o děti. Vyhrožuje mi tím, že se o ně bude prát, pokud se rozhodnu manželství ukončit.
A já nechci přijít ani o děti, ani o něho. Uvědomuji si, že je můj problém vážný, ale stydím se a nevím, jestli je léčba to, co skutečně chci a co potřebuji.“
Autor: Šárka Cvrkalová
