Vždycky jsem čekala na svého prince na bílém koni. Nikdy by mě nenapadlo, že nakonec skončím s bratrem svého otce, celá rodina nás zavrhne a okolí se nám bude posmívat. Náš vztah začal náhodou a my jsme vše před rodinou dlouhou dobu tajili, nakonec nás prozradila konverzace na sociální síti a museli jsme s pravdou ven.
Tátův bratr byl můj nejlepší přítel
Matka mi zemřela při autonehodě, když mi bylo sedm let. S tátou jsme si nikdy nerozuměli a ze mě se stala uzavřená a stydlivá dívka. Nebyla jsem schopná si najít přátele a většinu času jsem trávila s babičkou nebo tátovým bratrem. Každý den pro mě vymýšlel jinou aktivitu, jen abych se nenudila. Chodili jsme spolu na tenis, bruslit, lyžovat a užili jsme si spoustu srandy. Když jsem byla starší, měla jsem potřebu se někomu svěřit se svými pocity. Byla jsem zmatená, házela se mnou puberta a já potřebovala někoho, kdo mi bude naslouchat. Tátův bratr tu pro mě zase byl a já jsem díky němu mohla své mládí prožít bez vážnějších problémů.
Náš vztah začal, když mi bylo dvacet pět let
Když jsme byla mladší, byl pro mě jen mým přítelem. Vše se změnilo až ve chvíli, kdy jsme opět oba seděli večer u vína. Mně bylo dvacet pět let a brečela jsem mu na rameno. Stěžovala jsem si na svou neschopnost najít si partnera a svou osamělost. Cítila jsem se, jakoby mě neměl nikdo rád a potřebovala jsem pochopení.
Nabídl mi pomocnou ruku
Podíval se na mě a řekl mi, že tu pro mě vždycky bude a rád mi pomůže. Svěřil se mi, že se také celý život cítí sám a nabídl mi, abych se k němu nastěhovala. Chvíli jsme o tom nápadu mluvili, a i když se mi na začátku zdál směšný a hloupý, najednou jsem přikývla. Nechtěla jsem už ve svém bytě trávit čas sama a věděla jsem, že s tátovým bratrem se cítím dobře a máme společné téma.
Náš vztah je komplikovaný a rodina nás nechápe
Společné bydlení jsme před rodinou úspěšně tajili. Já jsem denně vařila a o peníze jsme se nemusela starat. Dokonce jsme mezi sebou vybudovali zvláštní vztah. Nebyl založený na intimnostech, ale pochopení. Život byl najednou jednodušší a navíc plný smíchu a zábavy. Samota byla ta tam.
Náš bezproblémový život by pokračoval dál, kdyby se babička nepodívala do mého telefonu. Měla pocit, že spolu trávíme až moc času a o našem bydlení nevěděla. Když se mi podívala na konverzaci na sociální síti, ihned na mě udeřila. S nechápavým výrazem se mě nejprve vyptávala, a poté nadávala. Do teď nikdo z rodiny nechápe naše rozhodnutí, ale my jsme pevně rozhodnutí, že zůstaneme bydlet spolu.
Autor: Tereza Hotovcová