Celý život jsem poctivě pracovala a poslední roky upřímně vyhlížela důchod jako boží smilování. Přiznávám, že jsem toho v poslední době měla už plné zuby. Moje tempo už nebylo takové, abych stačila mladším kolegyním, a v práci jsem se mezi nimi necítila dobře.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Proto jsem se nemohla dočkat důchodu. Představovala jsem si, kolik budu mít volného času. Že si konečně pořádně odpočinu a budu se moci věnovat věcem, na které jsem kvůli zaměstnání neměla čas. Jenže to jsem se přepočítala!
Poslední týdny do důchodu jsem odpočítávala
Ačkoli jsem svoji práci tkadleny milovala, věnovala jsem jí celý život a v posledních letech už na mně byla znát únava.
Přeci jen roky přibývaly, do toho ještě nějaké zdravotní problémy, zkrátka už to nebývalo to, co před lety.
V práci kolem mě byly samé mladé ženské. Necítila jsem se mezi nimi dobře, protože byly rychlejší, odváděly víc práce.
Poslední týdny do důchodu jsem proto doslova odpočítávala, nemohla jsem se dočkat.
Představovala jsem si, jak si užiju klid
Naivně jsem si malovala, kolik času budu v důchodu mít. Měla jsem tolik plánů, které jsem chtěla stihnout. Těšila jsem se, jak si budu číst, jak budu pracovat na zahrádce, že si odpočinu.
Najednou přišel poslední den v práci. Loučení bylo smutné, uzavírala se jedna životní kapitola, ale já před sebou stále měla tu vidinu volna, které určitě patřičně využiju.
Jenže jsem se přepočítala. Místo klidu, na který jsem se v důchodu těšila, přišlo něco strašného. A mohl za to můj manžel.
Nechtěl se dívat na to, jak celé dny prosedím
Můj manžel byl odjakživa akční typ a nepřešlo ho to ani s přibývajícím věkem. Do důchodu šel o rok dřív než já, ale místo odpočinku stále něco podnikal.
Nejhorší na tom bylo, že do svých akcí a plánů začal zahrnovat i mě. Nechtěl se dívat na to, jak celé dny sedím u knihy nebo odpočívám na zahradě.
Místo volného času, odpočinku a věcí, které jsem chtěla dělat a neměla na ně dřív čas, jsem se podřizovala plánům a nápadům svého muže.
Musela jsem zasáhnout. Manžel to přeháněl!
Nepovažuji se za kus starého železa, to rozhodně ne. Nějakému tomu pohybu se určitě nebráním. Ale musela jsem zakročit, protože manžel to začal přehánět.
Klidně třikrát nebo čtyřikrát do týdne nám naplánoval nějaký výlet! Chodili jsme na výšlapy a túry, jezdili jsme na wellness. Zkrátka jsme pořád byli v pohybu!
Začala jsem toho mít plné zuby. Pohybu se nebráním, ale svůj důchod jsem si představovala jinak.Musela tomu předejít hádka, aby manžel konečně pochopil, že nemusí veškerý čas organizovat i mně.
Nyní mám konečně čas i sama na sebe, ačkoli s manželem ráda jedu i na nějaký ten výlet.
Autor: Nikol Kolomazníková
