Žárlivost je vlastnost, která dokáže udělat i ze sebelepšího vztahu opravdové peklo. Kryšpín to velice dobře ví, protože jeho žena právě touto vlastností oplývá. To, že ji to nakonec může stát spokojené a klidné manželství, ale netuší.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Nikdy dříve taková nebyla
Když jsme se seznamovali, ani zdaleka mě nenapadlo, že bych takovou situaci vůbec někdy řešil. Neobjevil se sebemenší náznak. A to jsem v období našeho seznamování trénoval dívčí volejbalové družstvo.
Všechno probíhalo hladce a vztah se jevil téměř dokonalým. Jakmile se ke mně přistěhovala, spousta věcí se začala měnit. Nebylo to najednou to klidné prostředí plné důvěry, ale objevovaly se první známky jakéhosi podezřívání a kontrolování. Nelíbilo se mi to, ale říkal jsem si, že spolu jsme jen krátkou dobu a podezřívavost k mezilidským vztahům zkrátka patří.
Když to začínalo, bylo to jen o pár otázkách
Čekal jsem naprosto klidně pár dní, pak týdnů. Když jsme společně bydleli už půl roku, tak mi to přišlo opět horší. Jako kdyby ta rovnice byla otočená, místo menší nedůvěry se naopak kupilo více a více podezření. Proč? To jsem dodnes nezjistil.
Stále to však bylo únosné a vše se odehrávalo v rámci několika otázek týdně, kde jsem byl, proč jsem přišel z práce tak pozdě. Měl jsem obavy, že se situace bude horšit, ale vůbec jsem nečekal, že přijde na řadu ohromná scéna a po ní velice rychlý zlom v našem vztahu.
Přerušený trénink a vztah na bodu mrazu
Jak jsem už zmínil, pracuji jako trenér volejbalového družstva. Konkrétně se jedná o závodní ženské družstvo, je to zaměstnání na plný úvazek. Věnuji se práci ve stejném klubu už patnáct let, od mládeže jsem poskočil až k A týmu.
Moje žena o tom pochopitelně ví, časem ale začala zvyšovat nápor. Začala mi psát i desítky zpráv během jediného tréninku, a dokonce i volat klidně každou čtvrthodinu. Vrcholem se stal moment, kdy přišla na trénink a celý ho přerušila žárlivou scénou, z níž vzešlo, že se před ní schovávám s partou „mladých polonahých sportovkyň“. To pro mě pochopitelně bylo těžké ponížení, dodnes slýchávám úsměvné poznámky od kolegů.
Nyní jsem už na pokraji sil, protože po tomto výstupu nevím, zda mám ještě chuť a energii manželčinu žárlivost trpět. Svoji ženu přesto stále miluji. Snad nám ukáže cestu manželská poradna, protože pokud by se tak nestalo, napadá mě jen poslední eventualita.
Autor: Nikol Kolomazníková
