Otěhotněla jsem nečekaně a neplánovaně. Měla jsem přítele a byli jsme spolu šťastní. O založení rodiny jsme se ale nebavili, byli jsme spolu teprve rok a přišlo nám to ještě brzy. Osud ale zamíchal kartami a já zjistila, že jsem těhotná. Přítel miminko nechtěl, proto mě opustil, když jsem byla ve třetím měsíci.
Jsem svobodná matka a nestydím se za to
O půl roku později jsem na svět přivedla krásného a zdravého chlapečka Filípka. Pomoci od jeho tatínka jsem se sice nedočkala, ale naštěstí jsem měla rodiče, kteří mě v tom nenechali. Nejdůležitější pro mě bylo, aby můj syn byl zdravý a spokojený.
Zdroj: 123RF.COM
Vychovávám ho jako svobodná matka a nestydím jsem se za to. Moc dobře vím, že některé svobodné maminky to vidí jako nálepku, často si o sobě myslí, že jsou neschopné, protože svému dítěti nedokázaly zajistit otce. Já to ale tak nevidím, jsem na sebe pyšná, že to zvládám sama – samozřejmě s občasnou pomocí rodičů.
Začala mi chybět blízkost druhého člověka
Když byl syn malé miminko, neměla jsem na nějaké seznamování žádný čas ani náladu. Každá máma určitě moc dobře ví, že péče o malé dítě hodně vyčerpává. Jak syn postupně rostl, začala jsem však cítit, že mi schází blízkost druhého člověka. Nejvíce jsem si to uvědomovala ve chvílích, kdy jsem večer uspala syna a poté jsem sama seděla na gauči a dívala se na televizi. Tehdy to na mě pokaždé padlo a já cítila, že bych si vedle sebe přála mít někoho, ke komu bych se mohla přitulit. Nešlo mi ani tak o fyzické potěšení, jako spíše o to hřejivé vědomí, že na to nejsem sama.
Zdroj: 123RF.COM
Na internetu jsem si domluvila rande
Na hřišti nepotkáte příliš mnoho svobodných tatínků, proto jsem svou pozornost zaměřila na internetovou seznamku. Založila jsem si profil a doufala, že se tam objeví můj princ na bílém koni. A on se skutečně objevil. Jmenoval se Patrik, byl o čtyři roky starší než já, pracoval jako realitní makléř a měl zájem se se mnou sejít. Nejdříve jsme si pár dní psali a poté se domluvili na schůzce v místní kavárně.
Abych s sebou nemusela brát syna, domluvila jsem si na ten den hlídání u kamarádky. To bych ale nebyla já, aby se můj život nezkomplikoval. Kamarádka mi asi hodinu před domluveným termínem bohužel odřekla a já se musela rozhodnout: zrušit rande nebo vzít syna s sebou?
Na rande jsme byli ve třech
Neměla jsem možnost jiného hlídání a zároveň jsem nechtěla schůzku zrušit. Proto jsem to jednoduše riskla a syna na rande vzala s sebou. Bylo mi jasné, že to buď může dopadnout dobře, nebo to také může být ohromné fiasko. Poslední okamžiky před setkáním tváří v tvář jsem proto měla srdce až v krku. Samozřejmě jsem se bála, že Patrik uteče.
Jenže on neutekl. Ano, samozřejmě byl hodně překvapený, protože jsem se o dítěti nezmínila. V první chvíli se sice tvářil zaraženě a já už si myslela, že vezme nohy na ramena a jednoduše zdrhne. Místo toho ale synovi objednal ten největší pohár, který v kavárně nabízeli. Zatímco synek s chutí zdolával obrovský kopec zmrzliny, jsme si s Patrikem příjemně povídali. Naše rande ve třech nakonec dopadlo nad má očekávání. Brzy budeme mít rande druhé a já věřím, že ani schůzkou číslo 2 to mezi námi neskončí.
Autor: Nikol Kolomazníková
