Klára (36): Po jeho boku ztrácím důstojnost i poslední špetku hrdosti. Jenže pokud od něj odejdu, dopadne to zle

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
zena 42 2
zena 42 2

V naprosté pasti se cítí naše čtenářka Klára. Před čtyřmi lety se vdala a dle jejího názoru to byla největší chyba v jejím životě. Přesto nenachází cestu ven z pekla, které dennodenně prožívá.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Nechala se chytit do zlaté klece. Nejdříve si myslela, jak se po boku úspěšného podnikatele bude mít dobře. Že ji zahrne luxusem, o kterém se jí ani nezdálo. Brzy ale zjistila, že po svatbě za ní doslova spadla klec a ona se chytila do pasti.

Peníze byly jen příjemným bonusem

Klára a Jindřich se poznali před šesti lety, když Klára nastoupila do Jindřichovy firmy. Začala pro něho pracovat a mezi dvojicí zakrátko vznikl tajný poměr.

„Jindřich měl v té době přítelkyni, stala jsem se jeho milenkou,“ prozrazuje Klára. „Věděla jsem, že to, co děláme, je špatné, ale na Jindřichovi prostě něco bylo. Neuměla jsem mu říci ne,“ pokračuje.

Skutečnost, že je finančně velmi dobře zajištěný, považovala Klára jen za příjemný bonus. Do Jindřicha se totiž zamilovala a chtěla ho pro sebe.

O takové svatbě sní každá malá holka. A já ji zažila!

„Po dvou letech tajného mileneckého vztahu si mě Jindřich vzal,“ píše Klára. „Svatba to byla skutečně jako z pohádky. Prostě taková, jakou si představuje každá malá holka. A já to zažila,“ píše nadšeně.

Netušila však, že velkolepá svatba je začátek konce. Představovala si život v luxusu po boku muže, o kterém si myslela, že ji miluje. Byl to ale velký omyl.

„Krátce po svatbě se ke mně Jindřich začal chovat jako ke svému majetku,“ svěřuje se. „Jako k něčemu, co si koupil a nyní si s tím může dělat, co se mu zachce,“ píše.

Za čtyři roky po jeho boku se ze mě stala troska

Klára je vdaná čtyři roky. Předtím sama sebe viděla jako sebevědomou ženu, která o sobě dokázala rozhodovat. Nyní se z ní stala troska, která se bojí projevit svůj názor.

„Připravil mě prakticky o veškerou moji hrdost a důstojnost,“ píše nešťastně. „Celou tu dobu se mnou zametá jako s hadrem. Myslí si, že když mě umlčí penězi, může mě ponižovat, nadávat mi nebo mě urážet,“ píše Klára.

V e-mailu se netajila tím, že několikrát uvažovala, že od Jindřicha odejde. Přiznala, že dávno není po boku svého muže šťastná. Má ale strach, jak by to dopadlo.

Chci odejít, ale nemohu. Bojím se následků!

„Láska je dávno pryč, jsem s ním jen ze strachu,“ napsala Klára. „Chci odejít, ale bohužel nemůžu. Bojím se těch následků,“ pokračuje.

V závěru Klářina e-mailu jsme se dozvěděli, že je na pokraji psychického zhroucení. Manžel z ní udělal zoufalou trosku, která se bojí cokoli říci nebo udělat. Omotal si ji okolo prstu a má ji v hrsti.

„Pokud bych odešla, nedopadlo by to ani trochu dobře. Jindřich by mi to dal sežrat i s úroky. Psychicky na to prostě nemám,“ zoufá si.

Autor: Natálie Kabourková

Názor odborníka

V první řadě je potřeba položit otázku: Co Klára míní tím, když říká, že se bojí následků, kdyby od manžela odešla? Kterých následků konkrétně? A nejedná se spíše o následek velkého strachu, který v ní manžel vyvolává? Je její strach skutečně reálný a oprávněný nebo je spíše odrazem toho, jaký obraz o manželovi má ve vlastní představě?

Každý má právo na to být šťastný. To samozřejmě může pro každého znamenat rozdílné věci, ale v Klářině případu se můžeme zeptat: Nebylo by jí lépe, kdyby tedy odešla? Může najít podporu a bezpečí u svých známých nebo jiných blízkých lidí? Uvědomuje si její manžel, jak se Klára cítí? Jak mezi nimi probíhá komunikace?

Pocit bezpečí, vzájemného respektu a hlavně důvěra, to je něco bez čeho se zdravý partnerský vztah neobejde. Situaci, kterou Klára popisuje, nahání hrůzu, a je zapotřebí jí aktivně řešit. Když se vyskytneme v područí takovéto tyranie, jsme konstantně ponižováni a uráženi, tak máme po čase tendenci začít nepravdám o vlastní méněcennosti a neschopnosti začít sami věřit.

V takovém případě je potřeba začít jednat a vyhledat pomoc psychologa či jiného odborníka, protože takovéto pocity nemálokdy vedou k úzkostem, depresi a v krajním případě až k pokusům o ukončení vlastního života. Bojujte za vlastní štěstí.

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články