Rodiče jsem nikdy nepoznala, proto jsem si vážila každého vztahu nebo přátelství, které mě kdy potkalo. Poznala jsem Davida, muže bez práce a peněz. Ale i přesto jsem ho milovala a on mi vyplňoval tu velkou prázdnotu svojí pravou láskou. Alespoň jsem si to myslela.
Chtěla jsem něco své
Vyrůstání v dětském domově bylo opravdu těžké. Děti sice držely pospolu, ale nebyla to ta rodina, kterou by si člověk přál. Když jsem v osmnácti letech odešla, rozhodla jsem se postavit na vlastní nohy a vydělat si dostatek peněz, abych si mohla koupit něco svého. Například malý byt, který mi bude tak akorát stačit.
Splněný sen
Prvním úkolem bylo najít si práci, brala jsem všechno, co mi přišlo do cesty. Začala jsem pracovat jako skladnice v marketu. Nebyla to kdo ví jaká práce, ale dobře platili. Pronajala jsem si malou garsonku a domluvila se s majitelem, že si ji posléze odkoupím. Šetřila jsem na nic téměř pět let a odkládala si každý měsíc z výplaty 10.000 Kč. Brala jsem směny navíc a konečně jsem našetřila dostatek a byt byl můj! Vybavila jsem ho stylovým a moderním nábytkem. Kov a sklo, to bylo moje! Vše jsem sladila do tyrkysové, takže barva sedačky byla jasná. Za pár dní jsem měla vše hotové. Teď už zbývá najít jen tu pravou lásku.
Seznámení u pultu
Za pár měsíců se mi podařilo splnit i tohle! Potkala jsem Davida u regálu s masem a moc se mi zalíbil. Vypadal dost ztraceně, tak jsem mu nabídla pomoc. Okamžitě zareagoval a začal mi vykládat, jak krásná žena stojí před ním a že by ji moc rád poznal. To jsem bohužel netušila, koho si to do života pouštím.
Povaleč a alkoholik
Náš nový vztah začal vypadat vážně a on se ke mně za několik dní nastěhoval. Přišel s příběhem, že ho bývalá přítelkyně o vše obrala a on teď žije u rodičů, než se zbaví dluhů. Samozřejmě to byly lži, ale díky své zamilovanosti jsem nic netušila. Vymlouval se i na práci a na to, že je trh teď přesycený, proto nenajde vhodné zaměstnání. Tolerovala jsem to, nechtěla jsem být sama. On jen vysedával u televize, popíjel pivo a já pracovala. Neuklízel, nevařil a chrápal klidně až do odpoledne. Začalo mi to vadit a řekla jsem mu, že s tím musí něco udělat.
Další den ráno jsem přišla do práce a tam mi oznámili, že obchod se zavírá a místo něj tu bude stát nový. Ze dne na den jsem dostala výpověď – naštěstí s tučným odstupným. Celá rozhozená jsem tu hroznou zprávu volala Davidovi, on mě uklidňoval, ať se hlavně nestresuji a dám si po cestě domů něco dobrého na zub. Já hloupá ho poslechla a než jsem se vrátila domů, měla jsem vybílený byt, nezůstal tu ani koberec! O všechno mě okradl, tolik k pravé lásce.
Autor: Monika Holemá