Všeho moc škodí. O tom jsem se přesvědčila, když mi manželova čistotnost začala přerůstat přes hlavu. Také mám ráda, když je doma uklizeno. Vysávání patří, dalo by se říci, mezi mé koníčky a každý den trávím minimálně hodinu úklidem celého domu. Jenomže co je moc, to je moc.
Pamatuji si, jak mi Michal chválil byt, když ke mně poprvé přišel na noc. Byli jsme tehdy mladí a zamilovaní. Já bydlela v garsonce v Praze, on dojížděl z nedaleké vesnice každý den autobusem a scházeli jsme se tak raději u mě. Tenhle mladý vztah nám vydržel několik let, než jsme oba dokončili školu a sestěhovali se do jednoho bytu, který byl pronajatý na jeho jméno.
Společné bydlení
Zdroj: 123RF.COM
Byla jsem ráda, že se nepotvrdilo to, že chlapi jsou bordeláři. Michal nikdy nenechal na zemi ponožky, vždy si po sobě uklidil svůj pracovní stůl, pomáhal mi s nádobím i praním. Začala jsem v něm spatřovat dokonalého partnera a i proto jsem si ho o několik let později vzala. Brzy jsme se nastěhovali do vlastního domu, odkud oba do práce dojíždíme.
Dům je oproti bytu mnohem větším prostorem a i úklid se proto stává náročnějším. Denně musím vysávat všechny místnosti, jednou za dva dny setřít prach. Koupelnu vytírám každý druhý den. Jenomže se ukázalo, že mému muži to nestačí. To, co mě na něm tehdy přitahovalo, se změnilo v posedlost.
Uklizeno musí být i před brankou
Když přijde domů z práce, musí být zameten dokonce i chodníček před brankou. Pokud náhodou není vyklepaná rohožka, nejprve ji musí vyčistit a teprve potom mi dá pusu na přivítanou. Není to tak, že by chtěl po mně, abych uklízela. Ale nutí mě k tomu nevědomky, protože pokud to neudělám já, v podstatě na sebe nemáme čas.
Neexistuje totiž, abychom si po večeři šli lehnout. Nejprve musím umýt nádobí a setřít stůl, nehledě na to, jak unavená jsem. Mrzí mě to, protože mám často při večeři myšlenky na spoustu aktivit, jenomže při úklidu mě to vždy přejde. A pokud náhodou řeknu, že na něho počkám v posteli a snažím se znít svůdně, on přijde až za hodinu po tom, co sám douklízí v místnosti.
Nic se u nás neodkládá. Jakmile se něco rozdělá, musí se to uklidit, jinak se nemůžeme pustit do další činnosti. Trička ve skříních musí být srovnaná podle barev, skleničky v kuchyni podle velikosti. Z čistotnosti se stala jakási posedlost, kterou ani jako žena nechápu. Manžela miluji a myslím, že jsem ochotná si na to zvyknout, ovšem musím říci, že nás to v soukromém životě dost omezuje. Zkoušela jsem s ním o tom mluvit, on vždy problém zamluví a nakonec si mě nějakými milými slovy udobřím. Obávám se ale, že jeho stav už možná vyžaduje dokonce odbornou lékařskou pomoc.
Autor: Šárka Cvrkalová
