Kvůli pochybení učitelky na základní škole málem došlo k tragédii. Karolína údajně nikdy neprožívala horší chvíle. O jejím zážitku jsme se dozvěděli prostřednictvím e-mailu, který nám napsala. Poté, co učitelka jejich syna zapomněla na hřišti, si Karolína prošla obrovským strachem. A rozhodla se o situaci napsat příběh do naší redakce.
„Není nic horšího než strach o dítě,“ říká Karolína. „Každá matka se někdy o svého syna nebo dceru bojí. Ale učitelka na prvním stupni základní školy by měla trochu dbát na to, zda se jí vrací do třídy všechny děti,“ vykládá naštvaná Karolína.
Synovi je sedm. Chtěl jít domů na vlastní pěst
Karolínin syn chodí po škole do družiny. Tam je vždy do tří, než si ho matka vyzvedne. Ten den šly děti ven na hřiště. „I když je chladno, chodí se vždycky ven proběhnout,“ říká Karolína. „Učitelé nechají děti si pohrát a zavolají je zpět do družiny. Ten den ale zapomněli na mého synka.“
Malý Tadeáš si odskočil na toaletu, která je hned na chodbě vedle vstupu na hřiště. Učitelka, která si toho nevšimla, svolala mezitím děti zpět do družiny, protože byla zima. Když se Tadeáš vrátil na hřiště, nikdo tam nebyl.
„Až když jsem po hodině přišla do družiny Tadeáška vyzvednout, divila se učitelka, kde chlapec je. Napadlo ji, že mohl zůstat na hřišti. Děti říkaly, že ho od té chvíle neviděly,“ vypráví Karolína. Jenomže na hřišti už nikdo nebyl. Chlapec se vypařil.
Syn se našel. Učitelka prý neudělala nic špatně
Naštěstí se Tadeáš během půlhodiny našel. Když zjistil, že je na hřišti sám, otevřel si branku a vydal se směrem k domovu. „Chtěl prý jít domů sám, myslel si, že už je čas a že jsem na něho zapomněla, když všechny děti už šly domů,“ svěřuje se Karolína. „Ale cesta k nám vede kolem silnice, sedmiletého chlapce bych nenechala rozhodně jít domů samotného.“
Karolína hned druhý den řešila celou událost s ředitelem školy. Došlo podle ní k pochybení učitelky, která měla syna hlídat. „Ředitel mi slíbil, že se celá věc vyřeší. Druhý den mi ale řekl, že učitelka nic špatně neprovedla. Tadeáš jí prý měl říci, že jde na záchod, počkala by na něho. To, že si ale nedokáže spočítat dvacet dětí, už nikdo neřešil.“
I když je Karolína s rozhodnutím školy nespokojená, nemůže nic moc udělat. „Změnit kvůli takové věci školu a nechat ho dojíždět denně autobusem by byl nesmysl. Poučila jsem ho tedy, jak se v takové situaci příště zachovat, a budu doufat, že si od toho dne dávají učitelé na hlídané děti lepší pozor.“
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Šárka Cvrkalová
