Kamile a její sestře návštěva tržiště změnila život. Mělo to být obyčejné holčičí odpoledne s nákupy a kafíčkem v kavárně. Procházka tržnicí ale Kamile otevřela oči. Prý našla něco, co by chtěl jistě najít každý.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Sestra měla nápad – zajdeme si na nákupy, do kavárny na zákusek, užijeme si odpoledne bez chlapů a bez dětí. Trefila se, něco takového jsem potřebovala.
Tržiště je plné inspirace
Místní tržiště znám dost dobře. Vlastně my obě, protože jsme sem chodily už jako malé holky. Vždycky jsme obdivovaly, kolik je tady věcí.
Se sestrou jsme se shodly na tom, že tržnice, byť ji kdekdo odsuzuje, je nekonečnou studnicí inspirace. Tolik věcí, co tam mají – až zrak přechází!
Procházely jsme se od stánku ke stánku, prohlížely si věci, povídaly si a smály se. Ani jedna z nás netušila, jak nám návštěva tržnice změní život.
Napadlo nás to samé v jeden okamžik
Zastavily jsme se u stánku, kde prodávali nádherné lapače snů. Já na nich mohla oči nechat, vždycky mě svým způsobem přitahovaly.
Sestra si jeden koupila, takový bílo-modrý, průměr měl okolo třiceti centimetrů. Opravdu krásný kousek.
Popošly jsme o kousek dál, obě dvě jsme byly zahleděné do pleteného lapače. A pak nás v ten samý okamžik napadlo totéž.
Naše plány začaly nabírat směr
Odjakživa mě to táhlo k tomu, abych něco ručně vyráběla. Už jako malé holky jsme společně něco tvořily.
Pamatuji si, jak jsme u cesty na prázdninách u babičky prodávaly kolemjdoucím staré nádobí zdobené ubrouskovou technikou.
A tyhle chvíle byly najednou zpátky. Seděly jsme v kavárně a plánovaly, co podnikneme. Nesledovaly jsme čas, tak moc jsme byly zabrané do rozhovoru.
Našly jsme něco, co by měl najít každý
O pár měsíců později jsme společně se sestrou otevřely náš vlastní obchůdek. Prodáváme v něm ručně vyráběné věci.
Každá dělá to svoje. Sestra se dala do výroby lapačů, má všemožné druhy i různé velikosti. Já se vrátila k dobře známé ubrouskové technice, se kterou vracím krásu starým věcem.
Na tržišti jsme toho odpoledne našly něco, co by měl a jistě i chtěl najít každý: inspiraci a především sebevědomí, že to, co chceme, i dokážeme.
Splnily jsme si sen
Letos nám sice situace nepřeje, od loňského roku jsme si náš obchůdek moc neužily. I tak jsme se ale shodly na tom, že jsme si splnily sen.
Nyní máme zavřeno, než se situace uklidní, ale neleníme. Nadále vyrábíme věci, které budeme v našem obchůdku nabízet.
Kdo ví – možná kdybychom se tenkrát nešly projít na tržnici, nenašly bychom stánek s lapači, který tohle všechno odstartoval.
Autor: Natálie Kabourková
