Kamilova manželka odjela do Itálie chvíli poté, co se jim narodila dcera. Do naší redakce zaslal e-mail se svým příběhem, ve kterém vypráví, že už se nikdy nevrátila. Veškerá péče tak zůstala na něm. Teď je jeho dceři sedm let a chodí za otcem s různými otázkami. Posledně se zeptala na pár věcí, které Kamila zarazily, a dodnes jí nebyl schopen odpovědět.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Kamil si s výchovou i péčí vždy snadno poradil
„Dcera byla jako každé jiné dítě. Když byla ještě kojenec, musel jsem často navštěvovat lékaře a pořád jsem se na něco ptal, abych náhodou něco nepokazil,“ vzpomíná. Později už Kamil všechno zvládal jako zkušený rodič. Dceru vodil do školky, učil ji malovat, sportovat a hrát na piano.
„Nikdy si na nás ve školce nestěžovali a já byl pyšný na to, že se mnou dcera tak spolupracuje,“ vypráví. Později přišel zápis do první třídy a z dcery se stala školačka.
Pomáhala mu i jeho rodina
„Přestal jsem zvládat až ve chvíli, kdy dcera domů nosila jeden úkol za druhým. Potřebovali jsme zaplatit nájem, takže jsem chodil do práce, a pak už nebyla energie na plnění úkolů,“ tvrdí. V této chvíli Kamilovi pomáhala jeho maminka a sestra. „O dceru se staraly rády a nemůžu ani slovy popsat, jak moc mi pomohly. Ještě stále ji někdy hlídají,“ tvrdí.
Když bylo jeho dceři sedm, zeptala se ho na zvláštní otázky
Když byla jeho dcera ve druhé třídě, přemohla ji zvědavost a přišla se otce zeptat na pár otázek. „Nikdy se mě na svou matku neptala a najednou byla hrozně zvědavá,“ vypráví. Kamil o své manželce před dcerou nikdy nemluvil, a ona si ji proto idealizovala. Až teď měla odvahu se zeptat, kde její matka vlastně je.
„Nemohl jsem jí říct, že ji opustila,“ tvrdí. „Nechtěl jsem ji ranit, ale zároveň jsem se bál, aby ji nezačala vyhledávat,“ popisuje. Situace byla složitá a Kamil ji stále řeší.
Dlouze nad vším přemýšlel, ale neví, jak odpovědět
Když se ho dcera zeptala, odvedl nenápadně řeč jinam, ale uvědomuje si, že to tak nemůže dělat stále. „Potřebuji vymyslet způsob, jak své dceři o její matce vyprávět. Nechci manželku pomluvit, protože nevím, čím si v té době procházela,“ vysvětluje.
Zároveň si ale přeje, aby jeho dcera znala pravdu. Vždy si plánoval, že jí celý příběh řekne, až bude dospělá, a doufal, že se ho na svou matku nikdy nezeptá. „Moje dcera byla ale rychlejší a já teď musím něco rychle vymyslet,“ tvrdí. „Možná se moje žena někdy v budoucnu vrátí a projeví o dceru zájem, proto to musím vymyslet tak, aby k ní dcera necítila nenávist,“ dodává.
Autor: Tereza Hotovcová
