Julie a její partner Radovan se miminka nemohli dočkat. Zejména pak budoucí tatínek vše pečlivě plánoval a připravoval, aby se jeho malá holčička měla hned po narození jako princezna. Julie rodila v době, kdy tatínci kvůli situaci týkající se koronaviru nemohli být u porodu. Proto se velmi těšila domů.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Manžel bohužel nemohl být u porodu a poté viděl dcerku jen jednou. Tři dny na oddělení šestinedělí utekly jako voda a Julie se těšila, jak ji šťastný manžel doma s dcerou přivítá s otevřenou náručí. To se ale přepočítala…
Manžel si miminko moc přál. Kdybych mu řekla pravdu, zhroutil by se
Jsme spolu jedenáct let. Zpočátku jsme ani jeden dítě nechtěl, ale po osmi letech vztahu jsme se o potomka začali snažit.
Jenže se nedařilo. Po dvou letech snažení začal být manžel otrávený, najednou nechtěl o intimnostech ani slyšet. Dokonce mi vyčetl, že ho mám jen na to, aby mi udělal dítě.
Hodně se mě to tenkrát dotklo, mnohem horší ale bylo, že se mnou skutečně odmítal spát. Přemluvil se k tomu možná jednou nebo dvakrát do měsíce.
Chybělo mi to. Ne proto, že jsem chtěla dítě, ale chyběla mi ta blízkost, kterou vám partner v takových chvílích dává. Tak jsem si našla milence, se kterým jsem otěhotněla.
Byl přesvědčený, že je dítě jeho. Nechala jsem ho při tom
Když jsem zjistila, že čekám miminko, byla jsem zoufalá. Tížilo mě svědomí, na druhou stranu jsem věděla, že muž, se kterým jsem za zády svého manžela spala, není ten pravý typ pro rodinu.
Nakonec jsem manžela nechala při tom, že je dítě jeho. Byl štěstím bez sebe, najednou úplně otočil. Už to nebyl ten mrzout, ale naopak ke mně začal být velmi pozorný.
Užívala jsem si, jak je milý a hodný. On se dal do zařizování dětského pokoje, společně jsme vybírali oblečení a vybavení pro miminko.
Ani jednou nezapochyboval, že by dítě nebylo jeho, a já mu to nevyvracela. Dokonce mě postupem času opustily i výčitky svědomí z toho, co jsem provedla.
Příchod domů z porodnice jsem si představovala úplně jinak
Když jsem rodila, zrovna tu řádil koronavirus a manžel u toho nemohl být. V nemocnici nás pak navštívil jen jednou. Moc jsem se těšila, až se s dcerou vrátíme domů.
Byla jsem si jistá, že nás Radovan přivítá s otevřenou náručí. Jistě se mě a naší dcery nemohl dočkat. Jenže realita byla úplně jiná, takhle jsem si návrat domů nepředstavovala.
Místo toho, aby na mě manžel čekal s úsměvem na rtech, přišly jen výčitky a hádky. Když jsem nebyla doma, vlezl do mého počítače a našel tam e-maily s milencem. Spočítal si, kdy jsem otěhotněla, a rychle mu došlo, jak to celé bylo.
Myslela jsem si, že začneme žít jako plnohodnotná rodina. Místo toho jsem si musela sbalit věci a s malým dítětem jsem skončila u rodičů. Manžel mě doma nechtěl, a dokonce vyhrožoval rozvodem. Už je to pár měsíců a stále se mnou není schopen mluvit. Bojím se, jak to celé dopadne.
Autor: Natálie Kabourková
