Můj manžel byl podnikatel, kterému se za život celkem dobře dařilo. Byl o 15 let starší než já a když nás před osmi lety jeho nemoc navždy rozdělila, zdědila jsem po něm firmu a docela slušné bankovní konto. Podnikání jsem nikdy nerozuměla, proto jsem se rozhodla, že firmu prodám. Peníze mi daly možnost si užívat.
Štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáte s kým podělit
Nebudu lhát – se zděděnými penězi a financemi získanými z prodeje firmy jsem byla slušně za vodou. Bylo mi čerstvých 50 let a já usoudila, že odteď už se budu jen bavit. S penězi, které se mi hřály na kontě, jsem si to prostě mohla dovolit.
Zdroj: 123RF.COM
Na začátku jsem byla hodně naivní a myslela jsem si, že mě drahé dovolené, pobyty ve wellness hotelech, zahraniční víkendové pobyty a okolní luxus budou bavit až do konce života. Velmi rychle jsem ale pochopila, že si to člověk nikdy neužije na maximum, pokud má tohle všechno sdílet sám.
Za peníze si lásku nekoupíš. Nebo ano…?
Od smrti manžela uběhly 4 roky a já nezakopla ani o jednoho mužského, se kterým bych chtěla sdílet svůj život. Všude okolo mě byli samí páprdové, kteří dokázali jen sedět u bedny a popíjet pivo. Jenže já chtěla něco mnohem víc.
Zdroj: Todd Arena/123RF.COM
Jednoho večera jsem si vyšla na večeři do jedné lepší restaurace, kam jsem poslední dobou chodila často. Pracoval tam jeden moc příjemný číšník – jmenoval se Kamil a bylo mu odhadem 30 let. Ačkoli jsem nikdy nebyla na zajíčky, Kamil mě od začátku velmi přitahoval. Nikdy by mě nenapadlo, že bych tak mladého muže mohla zajímat já…ženská po padesátce!
Pozornost krásného muže něco stojí
Slovo dalo slovo a s Kamilem jsme se začali vídat. Od první chvíle jsem se netajila tím, že mám mnoho peněz a mohu si ledasco dovolit. Přiměla jsem Kamila, aby dal výpověď a začala mu tu a tam podbízet nějakou tu korunu. Přála jsem si, aby se mnou trávil co nejvíce času, protože jsem si vedle něho opět připadala mladá.
Jako starší žena jsem vedle krásného mladého muže doslova omládla a každý okamžik v jeho společnosti jsem si užívala. Abych si ho pojistila, začala jsem mu kupovat drahé dárky. A Kamilovi se to zalíbilo.
Není to láska, ale mně to stačí
Nejsem naivní a je mi jasné, že mě Kamil nemiluje. Moc dobře si uvědomuji, že je se mnou jen proto, že ho zahrnuji luxusem. Koupila jsem mu auto, jezdíme na drahé dovolené, neustále ho překvapuji maličkostmi, které stojí spoustu peněz.
Vím, jak asi působíme na okolí a stejně tak vím, že si na mě ukazují prstem. Sousedky si špitají, že si vydržuji mladšího milence a mají pravdu. Vím, že to, co je mezi námi, není láska. Ale takhle mi to vyhovuje.
Autor: Nikol Kolomazníková
