Vrstevnice Jaroslava nikdy nezajímaly. Sice chodil se ženami, které byly stejně staré jako on, či dokonce mladší, vždy ale věděl, že od vztahu očekává něco trochu jiného. Chtěl po svém boku někoho vyzrálého a zkušeného. Tohle všechno Milada měla – byla podstatně starší, jistě léty ostřílená a zkušeností musela mít na rozdávání. Měla ale také ještě něco, díky čemu byla pro Jaroslava natolik zajímavá, že si kvůli ní vymyslel neuvěřitelný příběh.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Aby Jaroslav starší Miladu získal, musel se stát v jejích očích zajímavým a výjimečným. V sázce bylo hodně. Milada totiž byla nejen starší a zkušená, což se Jaroslavovi líbilo, byla také finančně dost dobře zajištěná.
Peníze na ní byly znát
Když jsem Miladu poprvé uviděl, zaujala mě. Pracuji jako číšník v jedné restauraci, kam Milada pravidelně chodila na oběd v doprovodu kamarádek. Na první pohled bylo vidět, že se nemá špatně – peníze prostě na člověku poznáte a Milada jimi rozhodně disponovala. Také byla oproti mně podstatně starší, což mě na ženách vždycky nějakým způsobem přitahovalo.
Musel jsem si vymýšlet, jinak bych ji nezajímal
Bylo mi jasné, že obyčejný číšník jako já nebude mít u takové dámy šanci. Milada vypadala, že se jen tak s někým nezahazuje, proto jsem přišel s nápadem, že si své „já“ trochu upravím. Potřeboval jsem story, která by ji chytila za srdce. A pak jsem na to přišel.
Několik dní jsem si dával záležet, aby si mě Milada všimla. Když jsem ji obsluhoval, vždy jsem mezi řečí zmínil část svého smyšleného příběhu. Chtěl jsem, aby Milada uvěřila, že jsem neměl lehké dětství, že jsem byl týraný a vlastně takový chudáček, který nemá rodinu. Potřeboval jsem, aby se té postarší bohaté dámě ubohého číšníka bez rodiny zželelo.
Najednou jsem se měl tak, jako ještě nikdy v životě
Ačkoli jsem sám svému plánu na samotném začátku příliš nevěřil, klaplo to na výbornou. Po dvou týdnech jsem se s Miladou viděl i jinde než u nás v restauraci, kde jsem ji obsluhoval. Pozvala mě na kafe, kde chtěla znovu slyšet celý můj srdceryvný příběh. A tak jsem jí vyprávěl o zkaženém dětství, o ztrátě otce a otčímovi s rákoskou, o matce, která pila, a šikaně na škole… Všechno hltala a doslova mi visela na rtech.
Od toho dne jsme se s Miladou vídali pravidelně, nejdříve jako přátelé, poté se to mezi námi změnilo a já byl pasován do role jejího mladého, velmi mladého, přítele. Milada si mě hýčkala, chtěla mi vynahradit to, co jsem nikdy neměl. Najednou jsem se měl tak, jako ještě nikdy v životě. Zažíval jsem skutečný luxus.
S Miladou jsem stále a užívám si její peníze. Pravdu o mém životě netuší a já doufám, že to tak ještě hodně dlouho zůstane. O ten přepych, kterým mě zahrnuje, bych totiž opravdu nerad přišel.
Autor: Nikol Kolomazníková
