Sousedské spory nejsou nic nevídaného. Sousedy si zkrátka nevyberete a bohužel nikde není napsáno, že s nimi budete ukázkově vycházet. Se svými sousedy si příliš nerozuměla ani Jarmila a její manžel. Ba spíše naopak.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Mezi manžely a sousedy často vznikaly nejrůznější spory. Vzájemně si dělali naschvály a snažili se jeden druhému znepříjemnit život. Jednoho dne už to ale zašlo příliš daleko.
Přistěhovali se před pěti lety. Dávali nám najevo, že jsou něco víc
Před pěti lety zemřela naše postarší sousedka a krátce po jejím odchodu se do prázdného bytu nastěhoval manželský pár.
Mysleli jsme si, že když jsme tak odhadem podobný ročník, budeme si rozumět. Hned se ale ukázalo, že přátelé z nás rozhodně nebudou.
Noví sousedé nám dali velmi rychle najevo, že jsou něco víc. Když si nechávali stěhovat nábytek, tvářili se povýšeně a sledovali, jak ostatní obyvatelé paneláku nad luxusními a jistě drahými věcmi doslova valí oči.
Já ani manžel jsme jim na tuhle nálepku neskočili. Ano, možná byli bohatí, možná si to všechno mohli dovolit. Ale nemuseli se k nám chovat tak, že oni jsou někdo a my vůbec nic.
Nepadli jsme si do noty. Odmítli jsme jim pochlebovat a je to rozzlobilo
Noví sousedé asi byli zvyklí na to, že jim lidé jdou na ruku přesně tak, jak potřebují. Očividně byli při penězích a lidé na tohle slyší. Ostatní sousedé jim doslova viseli na každém slově.
Já a manžel ani omylem, na nás tohle neplatí. Byli jsme v celém paneláku bohužel jediní, kteří jim nepochlebovali, proto jsme se dostali na jejich černou listinu.
Jelikož jsme je odmítli obdivovat, rozzlobilo je to a začali nám dělat naschvály. I když jsme byli v právu a každý to musel vidět, ostatní zavírali oči. Nechtěli si je rozházet.
Často jsme se hádali. Jedna naše hádka málem skončila tragédií
Během těch pěti let, co je máme za sousedy, jsme se pohádali tolikrát, že bych to nespočítala. Vždycky jsme to ale byli mi, na koho si druzí ukazovali.
Jednou to dospělo tak daleko, že se soused hrubě pustil do manžela. Začal se na něho povyšovat. Poslední kapkou bylo, když manželovi řekl, aby si sbalil tu svoji neschopnou ženušku, která dělá jen obyčejnou pokladní, a laskavě zalezl do toho svého smradlavého kutlochu.
Manžela to vytočilo natolik, že se na okamžik neovládl a do souseda strčil. Ten ztratil rovnováhu a spadl ze schodů. Pár vteřin nikdo z nás nedýchal, ale sousedovi se díky bohu nic nestalo. To ale nic nezměnilo na tom, co z toho udělali.
Zavolali policii, seběhli se všichni zvědaví sousedé. Soused, kterému až na pár modřin očividně nic nebylo, nám začal vyhrožovat. Všichni kroutili hlavami, my jsme byli ti nejhorší a nikdo neřešil, co ošklivého on mému muži řekl. Nyní to vypadá, že se asi budeme muset stěhovat, protože pod nátlakem okolí se zde necítíme dobře.
Autor: Nikol Kolomazníková
