Když se náš plán vyplnil, s bratrem jsme si slíbili, že nikdy nikomu neřekneme pravdu. Dali jsme si na to ruku a řekli si, že to bude naše tajemství až za hrob. Nemohla jsem to pak v sobě už držet.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
S bráškou jsme si rozuměli ve všem
„S mým starším bratrem jsme vždycky měli moc krásný vztah. Chránil mě a pomáhal, když jsem měla jakékoliv problémy. I já jsem tady pro něho vždycky byla jako jeho malá sestřička,“ sdělila nám Jarka.
Paní Jarka dále uvedla, že se jejich rodinná pohoda zhroutila, když se jejich rodiče rozhodli rozvést a jejich matka jim domů přivedla nového přítele. Bylo jim tehdy čtrnáct a jedenáct let.
„Neměli jsme toho chlapa vůbec rádi. Dávali jsme mu za vinu, že kvůli němu náš otec odešel a opustil nás. Navíc hodně pil a někdy byl i k naší mamince násilnický, ta si ale všechno nechala líbit a nic s tím nedělala.“ Sourozenci se tehdy rozhodli, že s tím musí něco udělat.
Vyštvali jsme ho z domu
„Myslím, že s tím nápadem tehdy přišel můj starší bratr, já byla menší a nic takového by mě asi tehdy nenapadlo,“ sdělila Jarka s tím, že společně vymysleli plán, jak otčíma dostat z domu.
„Byli jsme tehdy v pubertě a nevěděli jsme, jaké to mohlo mít následky. Mohli ho tehdy zavřít i do vězení, ale nám to bylo jedno. Věřili jsme, že nám to vrátí domů našeho tatínka.“
Bratr tehdy Jarku navedl, aby matce řekla, že ji její přítel bije a že jí i vyhrožoval, že ji utopí. „Když jsem to tehdy mamince řekla, všechno mi uvěřila, ale pamatuji si, jak jsem se za to pak styděla. Brácha se nechal zbít od jednoho kamaráda a mamince řekl, že ho její přítel zmlátil.“
Jejich matka prý křivě obviněnému muži sbalila jeho věci a okamžitě ho vyhodila z domu. „Byli jsme tehdy šťastní a řekli si, že pravdu se nesmí nikdo dozvědět.“
Myslela jsem si, že se mu to stalo za trest
„Uběhnul asi rok a náš táta se pořád domu nevracel. Naše dětská naivita byla zklamaná. V létě se šel bratr koupat se svými kamarády do místního lomu, ještěže jsem tehdy nešla i já, protože bych to asi nepřežila,“ uvedla Jarka i po letech se slzami v očích.
Její bratr se z letního koupání tehdy už domů nevrátil. „Řekli nám, že skákali do lomu a on nějak špatně dopadl a byl na místě mrtvý. Naše maminka už taky nežije a já jsem ráda, že jsem se konečně někomu mohla svěřit.“
Autor: René Podhrázský
